Jaromír Hanzlík slaví 70. narozeniny a po dlouhé době poskytl rozsáhlý rozhovor pro časopis Téma.
Jak je pro něj typické, samozřejmě za určitých podmínek. Obecně se o něm říká, že neposkytuje rád rozhovory, protože se potom mnohé překrucuje a bulvár ho pak „roznáší na kopytech“. To se herci stalo například po natáčení seriálu Pojišťovna štěstí, kde si zahrál po boku Kateřiny Brožové. Tehdy o něm prý bulvár psal, že požadoval honorář 50 tisíc korun za natáčecí den nebo že chce kostýmy od Armaniho.
„Žijeme ve světě, v němž se dá jakákoliv informace ohnout a lež se pak stává pravdou. Až odejdu z tohoto světa, informace o mně po deseti letech už budou pasé. Ale dokud tady jsem, chci sám rozhodovat o tom, co si o mně myslí lidé ve Vrútkách či v Jičíně. A ne že bulvár bude rozhodovat o tom, jak vypadám v očích mých diváků. Měl jsem velké štěstí, že jsem svoji kariéru prožil v období, kdy bulvár neexistoval. Za totality jsme měli nůž na krku, ale my jsme volali, že to chceme jinak. To nás spojovalo a i jsme si víc povídali. Házení špíny bylo považované mezi normálními lidmi za neslušnost. Ale samozřejmě bylo i hodně těch, kteří by bulváru tleskali,“ míní herec.
Jaromír Hanzlík většinu stěžejních rolí stihl do roku 1993 a přiznává, že do té doby bylo herectví hlavní náplní jeho života.
„Ženatý jsem byl jen jednou, s maminkou mého syna. Od roku 1980 jsem už měl vždy jen partnerky. Nevidím v tom žádný rozdíl, nepotřebuji mít na svoji ženu papír, aby vztah fungoval. Dvanáct let jsem chodil do školy, 12 let jsem byl ženatý, pak jsem žil 12 let s Janou Brejchovou.“
K začátku chození s Brejchovou dodává: „A pozor! Až poté, co jsme se oba rozvedli, nikoliv, jak tvrdí prolhaný bulvár, že jsme podváděli své protějšky!“
Nakonec se herec přestěhoval do Švýcarska, kam odjel za tehdejší přítelkyní Danou. Momentálně herec není s Danou, ale s Lenkou, a doufá, že už je to finále.
Jeden z nejtalentovanějších divadelních i filmových herců generace hrál třicet let ve Vinohradském divadle, a když si v roce 1993 balil věci ze skříňky, vešly se jen do dvou igelitek. Jak uvádí, za jeho odchodem tehdy nebyla deziluze, ale psychické i fyzické vyčerpání. „Já měl zlomenou duši a bez ní nelze hrát,“ uvedl ke svému odchodu Hanzlík. Přestože si původně plánoval, že si jen tak na rok odpočine, na divadelní prkna už se nikdy nevrátil.
Herec na odpočinku si momentálně zaslouženě užívá života střídavě ve Švýcarsku a v Čechách a plní si sen sepsáním filmového scénáře. Smysl života vidí v tom, co přinesl druhým.
A kdo ví, co tento Hanzlíkův sen ještě českému filmu a hlavně divákům přinese?
Fotogalerie |
