Bossing, nátlak, křik. Členové Pirátské strany se v nově vzniklém vláknu na jejich veřejně přístupném fóru rozepsali o tom, jaké mají zkušenosti s Jakubem Michálkem, druhým nejvýše postaveným mužem strany.
Diskuzi otevřela vedoucí personálního odboru Jana Koláříková. Právě o ní se Michálkova partnerka Michaela Krausová vyjadřovala jako o „zas*ané p*če“.
Koláříková se prý dostala do stavu, kdy se jí dělá v Michálkově přítomnosti špatně.
„V předsednictvu máme člověka, který je arogantní a užívá si bossing svých ‚podřízených‘ (zejména vedoucích odborů). Správný lídr by se měl snažit nepřenášet své problémy na ostatní a neuspokojovat si své ego tím, že se k někomu chová vyloženě hnusně. To, v čem žiji, je trvalý nátlak a obviňování. A bohužel či bohudík už v tom dál žít nedokážu,“ napsala Koláříková.
„Práci vedoucí personálního odboru mám ráda, poslední dobou si ale uvědomuji, že chování Jakuba Michálka je to, co mi bere chuť i sílu nadále pro Piráty pracovat. Stojí mne velké úsilí tyhle jeho projevy ustát a nepřenášet je na zbytek týmu, vynakládám zbytečné množství energie na to, abych uspokojila jeho potřeby a pokud možno abych mu nedala záminku k tomu se na mě naštvat. Před každým pondělním republikovým předsednictvem se mi svírá žaludek. Dostal mě do stavu, kdy se klepu a zvedá se mi žaludek, kdykoli s ním přijdu do kontaktu,“ dodala.
Vzápětí se Jana Koláříková rozhodla uvést i konkrétní příklady dlouhodobého tlaku, který na ni Michálek podle jejích slov vyvíjel.
„Jakubovi nečinilo ani trochu problém se mne snažit zdiskreditovat před cca patnácti zaměstnanci poslaneckého klubu, když mě obvinil, že jsem na schůzce týkající se personálií jen kvůli tomu, abych mohla ‚donášet republikovému výboru, stejně jako to bylo s magistrátem‘. Od února jsem řešila s magistrátem nedostatky, poukázala na problémy a chtěla jsem jim pomoci s jejich řešením, nechtěli to řešit, nechtělo to řešit ani RP, tak jsem to vzala na RV, což je mé právo, a odmítám nějaké výroky o donášení, stejně tak jako odmítám dehonestaci mé osoby. Na schůzce jsem byla právě proto, že se jednalo o personálních věcech. Výroky o mém donášení RV se pravidelně opakovaly v různých situacích a dostávaly mne do čím dál většího tlaku,“ uvedla jako první příklad.
Dalším příkladem bylo třeba výběrové řízení, v němž měl podle ní Michálek svého adepta.
„Arogantní jednání při výběru tajemníka klubu, kdy bylo předem jasné, kdo to bude dělat. Adept se byl ve sněmovně podívat před vlastním výběrkem, aby se podíval, jak to chodí. Při assessment centru dopadl nejhůře, nicméně komise je tříčlenná a já byla ten jeden člen, který nemohl nic ovlivnit, jak jsem si velmi záhy uvědomila. Velmi dlouho jsem se snažila argumentovat (věcně, měla jsem podklady z AC), nicméně dále už jsem nezvládla klást Jakubovi odpor, protože se mnou jednal velmi nevybíravě. Arogantní jednání na setkáních RP, kdy mu nevadí se nade mne postavit, opřít se o stůl, u kterého sedím, aby dal najevo převahu, a vyhrožovat. Arogantní jednání celkově,“ řekla.
„Na posledním RP se do mě pustil kvůli tomu, co na něj odbory ještě chystají, ať mu to koukám říct, aby pak nebyl překvapen. Z jeho nátlaku a způsobu komunikace se mi udělalo špatně a musela jsem odejít z místnosti. Tímto děkuji Mikuláši Peksovi z RP za okamžitou pomoc na místě a za to, že mě podržel, abych nezkolabovala. Nebylo to kvůli jedné nátlakové situaci, byl to výsledek dlouhodobého tlaku,“ uvedla Koláříková.
Právě zmíněný europoslanec Mikuláš Peksa vzápětí přidal i svoje poznatky. Sám se prý setkal s mnoha případy, kdy kolegové Michálkovo jednání neustáli.
„Strávil jsem posledních asi 2,5 roku jako člen republikového předsednictva. Nebaví mě to. To, co popisovala Jana, jsem viděl u řady dalších lidí. Báli se, brečeli, nemohli spát. Někdy v průběhu předparlamentního roku 2017 jsem trávil hodiny utěšováním Tobiase Esnera, že to fakt není tak zlý a fakt má cenu pokračovat dál. Všechno marné, nakonec odešel. Slízli si to další, Martin Kučera, Martin Rejman... Bylo to vždycky podobné, znechucení a vystresovaní z Jakuba rezignovali na práci a čekali na konec,“ napsal na úvod.
Také Peksa osobně si prý s Michálkem zažil svoje, třeba řvaní či výhrůžky. Prý si z toho ale nikdy moc dělat nemusel, protože současný místopředseda nikdy neměl moc jej vyhodit. Mrzí ho ale, že to schytávali jiní.
A Peksa je prý kvůli tomu připraven stranu opustit v případě, že Michálek neskončí.
„Co mě extra štve, je to, že pokud volená vedoucí odboru vyběhne s brekem ze zasedání nejvyššího exekutivního orgánu strany a zhroutí se na chodbě, protože ji tam někdo šikanoval. S člověkem, který jí toto provádí, já už v jednom orgánu sedět nechci. Bylo toho dost. Rozumějte, nikdy jsem neřekl, že Jakub je málo výkonný, málo pracuje nebo cokoli v tom smyslu. Naopak. Ale pokud chce takto pracovat, ať si takto pracuje na Babišovi s Faltýnkem, ti si to zaslouží, ne naši spolustraníci,“ píše Peksa.
Jako další se ozval třeba vedoucí administrativního odboru Martin Kučera, tedy ten samý muž, jehož Jakub Michálek peskoval v nedávno zveřejněném e-mailu za to, že nevyhověl žádosti jeho přítelkyně Michaely Krausové.
„Já mám několik výhod. Zaprvé jsem daleko od Prahy, takže mě nemůže nutit, abych jezdil každé pondělí na RP (a tam na mě řvát), a na setkání exekutivy pro změnu nechodí on. Zadruhé jsem flegmatik (byť mě žena občas označuje za hysterika), takže když se cítím pevný v kramflecích, protože jsem odpovědný v prvé řadě členské základně a v druhé řadě RP jako celku (nikoli Jakubovi jako osobě), tak mě prostě nevystresuje,“ napsal, aby vzápětí přidal svou zkušenost.
„Naživo na mě křičel jednou, to když jsem se postavil za Tobiase (poté co Tobiasovo jméno zatáhl do médií kvůli té stížnosti na průběh sněmovních voleb) tím mailem adresovaným RP a RV. Přiznávám, že mě to tehdy na chvíli rozhodilo víc, než bych čekal, nicméně odpověděl jsem mu tehdy něco jako ‚ty mi nebudeš nařizovat, co a komu smím nebo nesmím psát‘ a tím to zhaslo,“ uvedl.
Piráti hlasují proti Michálkovi
Podle Michaely Kleslové z personálního výboru skutečně Michálek vytváří na podřízené téměř neustálý nátlak.
„Jakubova absence sebereflexe, neustálá arogance, pocit nadřazenosti a pohrdavost kýmkoliv jiným či jiným orgánem je pro mě dlouhodobě pozorovaná záležitost, současnou situace ve světle mailů a reakce na posledním RP považuji jen za špičku ledovce. S Janou (Koláříkovou) spolupracuji tři čtvrtiny její funkce vedoucí PO. Neustálé přetěžování, psychický nátlak a potřeba podmaňování ze strany Jakuba pod nálepkou RP jsou na denním pořádku,“ píše.
„Já považuji existenci Jakuba v RP od začátku jako krok vedle, protože je to tank, který má být namířen na protivníky a neměl by řešit vnitrostranickou politiku. (Tohle je obecný problém, proto armáda nikdy nemá suplovat roli policie, dělá to spolehlivě průsery.) Postřeh bokem: Nepamatuji si, že by se kdy Jakub Michálek omluvil za chybu. Maximum, co si pamatuji, je ve stylu, že to nebylo ideální, ale protože jsme výkonní, tak nám to musíte odpustit, a všichni ostatní jsou naprosto hrozní a... Hromada hnoje,“ píše další člen Pirátů, tentokrát z Jihomoravského kraje.
Na fóru se samozřejmě objevují i komentáře lidí, kteří podporují Michálkovo setrvání na postu místopředsedy strany a zastávají se ho (odkaz na celé vlákno ZDE). Nejsou ale ve většině a „lajkuje“ je pouze úzký okruh lidí včetně primátora Zdeňka Hřiba.
Ten přitom podle našeho zdroje přímo z magistrátu údajně nemá mít s Michálkem nyní nejlepší vztahy a právě pirátský místopředseda má být důvodem, proč primátor v poslední době údajně není tak úplně ve své kůži (psali jsme ZDE).
Mnohem větší zpětnou vazbu ovšem mají ti, kteří jsou pro hlasování o Michálkově konci.
V diskuzi mimo to vznikla také nezávazná anketa, zda jsou lidé pro, či naopak proti zahájení jednání o Michálkově konci.
Výsledek je poměrně jednoznačný, kolem 16. hodiny bylo 202 z hlasujících, tedy 66 procent, pro. Dalších 80 lidí, což je 26 procent, bylo proti. A zbylých 25 hlasujících se zdrželo.
Rozhodně je třeba ocenit, že se Piráti drží svých zásad o transparentnosti a jejich fórum je kompletně veřejně přístupné, můžete do něj dokonce vstoupit se svým komentářem. Členové strany považují takto veřejné projednávání vnitrostranických neshod za nejdemokratičtější.
Michálek: Jsem jen tvrdý. Odstoupit nehodlám
Pro server Novinky.cz už se k celé záležitosti vyjádřil i sám Jakub Michálek. Ten se nechal slyšet, že možná jeho přístup je tvrdý, ale že určitě nikoho nešikanoval.
Odmítl také, že by na svou pozici rezignoval.
„Nikoho jsem nešikanoval. Mám vysoké nároky na výkony lidí. Myslím si totiž, že mám zodpovědnost vůči lidem, a chci, abychom odváděli výbornou práci. Je pravda, že jsem tvrdý, ale současně nejsem bezohledný. Rezignovat určitě nehodlám. Vedeme si výborně. Myslím, že moje práce přispívá k tomu, aby Pirátská strana fungovala dobře,“ prohlásil Michálek.
Že by někoho z členů Pirátské strany viděl brečet, se prý stalo jen jednou.
„Opravdu se to stalo historicky jednou, že se někdo v Pirátské straně rozbrečel, a mě to velmi mrzí. Každá strana má vnitřní spory, a protože působíme na internetu, tak dochází i ke komunikačnímu zkreslení,“ řekl.
Bartoš: Je pracovitý, empatie není jeho silná stránka
Netrvalo dlouho a k celé kauze se vyjádřil i šéf Pirátů Ivan Bartoš. Ten byl přitom až dosud zdrženlivý. Michálka podržel, vyzdvihl jeho pracovitost a připustil, že sociální vazby nejsou jeho silné stránky.
Vyzval také, aby Piráti drželi spolu.
Vážení přátelé, kolegyně a kolegové, podporovatelé Pirátů,
rád bych se vyjádřil k členskému podnětu na odvolání Jakuba Michálka z republikového předsednictva, tak jak jsem se vyjádřil i v debatě na Pirátském fóru.
Jakub Michálek je ve straně deset let, od úplného začátku a i díky jeho práci Piráti rostli, uspěli jsme ve volbách a děláme dobrou politiku ve Sněmovně a v celé ČR.
Šikana zřejmě není mezi Piráty věcí tak úplně neobvyklou. O svou zkušenost, pro změnu s partnerkou Jakuba Michálka Michaelou Krausovou, se podělila europoslankyně Markéta Gregorová.
„Když jsem kdysi zažívala šikanu (sorry, nebudu to nazývat džihád nebo jinak roztomile, byla to šikana, ale beru to jako vyřešenou minulost) ze strany Míši, neviděla jsem na ní nit suchou. Pak jsme si o tom ale promluvily a došla mi jedna pro mě zásadní věc: Cokoliv dělala, dělala s vidinou dobra pro stranu, pro Piráty. To, že se náš přístup nebo i definice toho, co prospívá straně, zásadně liší, je jedna věc. Druhá ale je, že tohle cítím a zažívám u většiny Pirátů: Pořád máme stejný cíl s ideály, jen se nám rozešly cesty, po nichž k nim jdeme,“ napsala.
Fotogalerie |
