Ivan Vyskočil považuje podzimní volby do Poslanecké sněmovny za nejdůležitější událost roku 2017. Jejich výsledek nejen jemu, ale prý i dalším občanům ukázal, jak moc nedemokratická naše společnost je.
„A je opravdu zvláštní, že nejvíce proti demokratickým výsledkům křičeli ti, kteří mají plnou hubu demokracie. Zejména ti, které pan prezident označuje souhrnným názvem pražská kavárna. A je mi líto, že je mezi nimi, bohužel, i řada mých kolegů,“ staví se proti podobným umělcům a rovnou je také pro ParlamentniListy.cz jmenuje.
„Přes cílenou masáž médií, zejména ČT, se ukázalo, že český člověk není blbý a umí myslet vlastní hlavou. A to mě potěšilo, na rozdíl od pana Svěráka, který hlásal do éteru, že český národ ztratil rozum. Já myslím, že naopak vycvičen minulorežijními pohádkami hned tak na něco neskočí.“
Následně se Ivan Vyskočil vyznal k obdivu k prezidentovi Zemanovi, jeho rétorickým a mentálním kvalitám i státnickému konání. S jeho slovy nemůže než souhlasit a oceňuje, že nic neokecává. Po výčtu dalších kvalit na mezinárodní politické scéně se dostává ke státním vyznamenáním a na paškál přichází Eva Holubová.
„Nevím, proč kolegyně Holubová pouští do éteru pitomosti, jako že ona by z rukou prezidenta Zemana cenu nepřevzala, když jí ani nikdo žádnou cenu nenabízí? Až příliš jsou z takových zbytečných prohlášení cítit kyselé hrozny,“ říká s tím, že si prezident může vyznamenávat, koho chce. „Mimochodem, dobře znám tuto paralelu z oblasti umělecké kritiky. Někdo se uprdne a je to umění, jiný udělá to samé a je prase. Přitom pro obyčejného diváka zapáchají oba stejně.“
K blížícím se volbám ještě Vyskočil poznamenal, že jeho opětovné vítězství bude zřejmě velkou ránou pro část našich občanů a politiků. „Pokud zvítězí Miloš Zeman, v což doufám, tak vím jedno. Takzvaná pražská kavárna bude řvát jak postřelené prase a pan Kalousek, zabalený do tibetské vlajky, bude demonstrovat na Hradčanském náměstí.“
Co se týká migrační krize, jde na to herec selskou úvahou: „Zdravý rozum říká, Evropa není nafukovací. A je to jako v rodině. Mohu si pozvat jen tolik hostů, kolik se mi jich ke stolu vejde, a jen tolik, pro kolik mám jídlo. A rozhodně mi žádný z hostů nebude diktovat, který obraz mám sundat ze zdi svého bytu, aby ho to neuráželo. V tom případě, ať ke mně rozhodně nechodí! A přijde-li s tímto, půjde ale sakra rychle ven!“
Fotogalerie |
