Je to pravda, Alois Hadamczik je posledním koučem, který dovedl národní mužstvo k velké medaili.
V roce 2012 slavili Češi pod jeho vedením bronz na mistrovství světa. Aby to nebylo všechno, také na olympiádě je to podobné. Od roku 2006 v Turíně (sice ho hráči v klíčových chvílích nepustili do kabiny) nemá Česko medaili. Tehdy pod Hadamczikem získalo bronz.
Alois Hadamczik bývá na střídačce velmi emotivní.
Podobné je to i v kategorii do dvaceti let, jež je například v Kanadě a Spojených státech amerických sledovanější než mistrovství dospělých. Poslední cenný kov brali Češi v roce 2005. Na lavičce stál Hadamczik.
Asi proto si osobuje právo kritizovat. Sám sebe obsadil do role jednoho z největších trenérů historie, i když to není úplně pravda.
Hadamczikův nejjasnější úspěch je stříbro na šampionátu v Rize v roce 2006. Zlatou medaili nemá a titul nebral ani jako klubový trenér Třince, Sparty či Brna, tedy elity české nejvyšší soutěže.
Přesto Hadamczik rád – a často – kritizoval své nástupce na lavičce národního mužstva. Především Josef Jandač od něj dostával plnou palbu. Opakovaně, jako kdyby neexistoval trenérský cech a jeho zásady.
Alois Hadamczik s šéfem svazu Tomášem Králem.
Například po mistrovství světa 2017 ve Francii a Německu neváhal kritizovat po vypadnutí s Ruskem ve čtvrtfinále.
Tady jsou jeho perly:
„Musím říct, že jsme za celé období turnaje nenašli optimální sestavu. Přitom času na přípravu bylo hodně. Kdyby hráli dva tři hráči špatně, to se stává, ale tady se celé to mužstvo minulo s formou. Nemělo jiskru. Měli jsme přitom jeden z nejlepších týmů, co jsme mohli mít.“
„Když se týmu nedaří, musíš změnit třeba systém a nehrát ten moderní hokej, ale hrát to prostě v tu chvíli na obranu třeba na 0:0. Tak to prostě je.“
Alois Hadamczik na lavičce mužské reprezentace.
„Vím, že mnozí budou zase říkat, že je to ode mě cílené s ohledem na minulost a mé působení u reprezentace. Ale já nejsem alibista – buď chcete slyšet pravdu, nebo ne. Přístup hráčů byl dobrý, oba gólmani v bráně předváděli výborné výkony, ale systém těch mnoha poradců okolo nefungoval. Když se tým za 14 dnů nepotká s formou, myslím, že to je věcí trenérů. Být u toho já, tak by mě během turnaje třikrát čtyřikrát odvolávali.“
„Myslím, že český hokej nefunguje. Jediné dobré je, že Tomáš Král a výkonný výbor umí sehnat peníze a všechno to ufinancují a zajistí nadstandardní podmínky. Sportovní úsek neměl nikdy takové podmínky jako teď. Jsou štáby, poradci, kondiční trenéři, ale výsledky nejsou.“
Podobné to bylo také o rok později po prohraném čtvrtfinále s USA. Hadamczik kritizoval Jandače za špatnou taktiku vůči americké hvězdě Patricku Kaneovi: „Je to jeden z nejlepších hráčů na světě, výborný jeden na jednoho, takže se dalo čekat, že se prosadí přes naše obránce. Jedné věci je mi proto líto, že trenéři neřekli hráčům, že mají bránit Patricka Kanea jinak.“
Teď se možná kritická – a trochu uražená – slova Hadamczikovi vrací. Svaz jej angažoval na post kouče reprezentace do osmnácti let. To je jeden ze zásadních výběrů, přehlídka budoucích hvězd.
Alois Hadamczik s vnuky Marcelem Barinkou (vlevo) a Filipem Hadamczikem. Oba hrají hokej, Barinka je nyní členem reprezentace do 18 let, již vede jeho děda.
Na Hlinka Gretzky Cupu v Kanadě dostal Hadamczikův tým dvě dardy – 0:6 s Amerikou, 0:3 s Ruskem. Postup do semifinále byl pryč. Nepomohla ani výhra nad Finskem během středeční noci, Češi si po ní zahrají o páté místo. Hadamczik je tak jako Jandač.
Ale jako vždy našel důvod, jen se netýkal jeho samého. „Padla na nás únava. Do Kanady jsme cestovali 24 hodin. A vyrovnat se v sedmnácti letech s tím, že cestujete celý den, jdete na Kanadu a pak musíte hrát další tři zápasy ve třech dnech, je strašně těžké,“ řekl.
Prostě Hadamczik.
Fotogalerie |
