O existenci ankety Český Slavík se poslední dobou mluví v tichosti. Snad všichni umělci ví, že už dlouho není tak exkluzivní, co dřív. Nikdo však o tomto tématu nepromluvil nahlas, až na Helenu Vondráčkovou. Přiznala, že soutěž není zrovna seriózní.
Zlatým Slavíkem pro ni jsou hlavně vyprodané koncerty a nespočet fanoušků, a sleduje i ty mladší. Ač je jí téměř sedmdesát, ví o trendu youtuberů. Co si o nich myslí?
Jaký je Váš názor na anketu Český slavík?
Slavíci mají opravdu dlouholetou minulost, já jsem získala jednoho zlatého a nespočet stříbrných a bronzových. V minulých letech to byla anketa, která byla docela prestižní a sledovaná, i když to nebyla vždy fairplay. Zdá se mi, že v posledních letech již ztrácí na své důležitosti, že ani pořadatelé již nedávají na výsledky ankety takový důraz jako dřív. Je to také vidět i na počtu poslaných hlasů.
Nemyslíte si, že tato anketa běží už jen kvůli Karlu Gottovi?
Karel má svou vlastní kategorii! Je pravdou, že se stal tváří každého ročníku a veřejnost čeká na to, že si pro zlatého Slavíka opět dojde. Ale Karel si ty všechny Slavíky zaslouží.
Karel Gott je rekordmanem v počtu Slavíků.
Vy ceny už několikátým rokem bojkotujete.
Já jsem své fanoušky požádala, aby zbytečně neutráceli peníze za SMS a vynechali mě z této ankety. Protože jsem se sama přesvědčila, že není zcela seriozní.
Má vůbec nějaká anketa nebo udílení cen budoucnost?
Zdá se mi, že ceny Thálie by stále mohly být objektivní a spravedlivé. Jinak o žádných nevím.
Ještě ceny Anděl.
Cenu Anděl jsem již obdržela v minulosti za píseň roku a vstoupila jsem do Síně slávy. Samozřejmě mě toto ocenění potěšilo.
Existuje nějaký spravedlivý způsob, podle kterého poznáme skutečnou úspěšnost umělců?
Jediné měřítko, podle kterého můžete odhadnout, jestli je člověk oblíbený, je zájem a zda má úspěch, jsou vyprodané koncerty. Jistý ukazatel je i prodej CD, ač už to není, díky internetu, co bývalo.
Přesto ale máte platinovou desku.
Ano, nedávno mi byla Supraphonem předána za prodej dvojalba “Best of the best” na mém narozeninovém koncertu v divadle Broadway.
Která věková kategorie podle vás z největší části tvoří Váš fanklub?
Mám to velmi pestré, opravdu od A do Z. Ale pokud bych to měla zprůměrovat na jediný věk, bylo by to kolem čtyřicítky.
Helena má fanoušky mnoha generací.
Vcelku mladé publikum!
To ano, ale také tam mám fanoušky v nejlepším věku, tedy v mé věkové kategorii.
Když Vás sledují mladší lidé, sledujete Vy je? Momentálně se mezi dětmi rozmohl trend být youtuberem.
Vím, že to existuje. Popravdě ale musím přiznat, že to nezasahuje můj střet zájmů.
Myslíte si, že je správné, že mladé děti tráví nejvíce času natáčením videí?
Trochu se obávám toho, aby si nemyslely, jak všechno jde snadno a nakonec nebyly ze života zklamané. Přeci jenom si během chvíle několik z nich získalo pozornost, fanoušky, peníze a slávu. Zcela upřímně musím říct, že mi to přijde jako ztráta času a bylo by pro ně zdravější čerpat zážitky a zkušenosti, než vydávat sám sebe na veřejnost v okamžiku, kdy ještě pořádně neví, o čem život je. Především pokud se jedná o čtrnáctileté až šestnáctileté děti v období dospívání.
Není to i tím, že dnešní mladá generacce spoléhá na to, že všechno spadne do klína samo?
To je největší kámen úrazu a mýlka, protože pečeni holubi do pusy lítat nikdy nebudou. Tvrdá práce, která si žádá zájem, úsilí a cíl, vede zcela jinou cestou, než točením videí.
Jaké byly Vaše začátky?
Těžké. Samozřejmě, že to nebylo nic snadného! Člověk to v sobě ale musí mít. Ten talent, skromnost a píli. Když si vzpomenu na své dětství a mládí, nikdy jsem se nenudila. Měla jsme hodně různých zájmů, například zpěv, klavír, tanec, ochotnické divadlo, sport a pomáhala jsem rodičům.
A co studium?
To mě bavilo. Měla jsem velkou touhu vzdělávat se a poznávat věci, o kterých nic nevím. Mimo školu jsem chodila na angličtinu, němčinu, zpívání a tancování. A víte co? Všechno se mi to v budoucnu hodilo!
Ve škole jste prý patřila k premiantům!
No, šprt jsem nebyla, byla jsem jen dobrá a škola mě bavila.
A jaké jste měla známky?
Převážně jedničky. Hodně jsem se ale trápila s matikou, kterou jsem nakonec u maturity zvládla také za jedna.
Jako zpěvačka jste začala dost brzy.
Neřekla bych, že jsem začala brzy, spíš akorát. Začala jsem zpívat v sedmnácti, když jsem dokončovala školu. V čtyřiašedesátém jsem se zúčastnila soutěže Hledáme nové zpěváky, a poté jsem dostala několik pracovních nabídek. Abych je mohla přijmout, musela jsem dodělat maturitu. To byla jediná podmínka mého otce.
Podporovali Vás rodiče?
Velice. Tatínek miloval hudbu, hrál na klavír a byl to vlastně on, kdo přihlášku do soutěže přinesl. Byl mně vždy oporou a cenným rádcem.
Fotogalerie |
