Pondělí ráno. Fenomén oblíbený obdobně, jako berní úřad. Naštěstí ne všichni jdou se zatrpklým výrazem do práce. Jako student vysoké školy jsem jeden z nich, šťastnějších.
Vyrazil jsem z Teplic do Ústí nad Labem. Zasedá tam totiž mimořádně Vláda, což je něco co bych si obvykle ujít nechal, nicméně tentokrát je téma hovoru zcela zásadní - prolomení těžebních limitů.
A nebyl jsem sám. Kromě přibližně 150 demonstrantů z různých skupiny podporující zachování limitů (Strana zelených aj., včetně zástupců Horního Jiřetína, jejichž spořádaný příchod na scénu, velmi podobný příjezdu Gandalfa k Helmovu žlebu, na mě udělal velký dojem) totiž na místo dorazili i horníci. Celkem jedenáct autobusů horníků. Potěšující je, že se také vyvezli a oddychli si, protože drancování kraje a jeho transformace v měsíční krajinu je docela fuška.
Nejsem jeden z těch, kteří mají při pohledu na vyuhlenou krajinu tělesné hnutí, případně jim nevadí mít po deseti letech (již tak nepříjemného) pobytu na severu Čech plíce čisté, jak vjezd do štěrkovny. Zároveň nejsem nijak navázán na těžební průmysl a je mi jasný, že byť nyní v zemi uhlí je, po vytěžení již nebude (tohle jako by snad nedocházelo většině protestujících). Čím dřív transformaci našeho bohapustého kraje z těžební jámy na civilizovaný prostor započneme, tím lépe.
Inu, vláda rozhodla limity prolomit. Sice kvůli tomu nepadnou žádný domy, ale dělat bordel to bude stejně. Krása.
Díky tomuto prozřetelnému rozhodnutí vlády mám ale jednu milou jistotu. Kdybych teď upadl do kómatu a probudil se z něj až za 40 let, Ústecký kraj bude vypadat stejně jako dnes. Možná hůř.
K tématu je i poslední Dominikův status na Facebooku: „ Prolomit limity je jako bejt bez práce a koupit si hummera. Na kterýho mi poskytne půjčku Home Credit. Čili zbytečný, nelogický. A tak povšechně stupidní.“