Ferdinand Peroutka se narodil v únoru 1895 a od mládí bylo znát, že z něj roste geniální žurnalista. Už v roce 1919 se stal šéfredaktorem židovského deníku Tribuna.
Jeho soubor úvah „Jací jsme“ později padl do oka i prezidentovi Masarykovi, který za Peroutkou přispěchal s velkorysou nabídkou: Dal mu milion korun na to, aby si mohl založit své vlastní noviny!
Peroutka kývl a začala se psát historie předválečného periodika Přítomnost pod taktovkou mladého nesmlouvavého novináře. Prvorepublikový týdeník vedl mezi lety 1924 až 1939, v té době se stal také komentátorem Lidových novin. Vyjádřit názor se rozhodně nebál a právě to se mu později stalo osudným.
Lhář Hitler a šest let v táborech smrti
Vlivu novin se totiž v dobách okupace snažili využít nacisté, kteří požadovali, aby Peroutka psal v duchu protektorátních potřeb. Jenže on mezitím Hitlera kritizoval a nebál se ho dokonce označit za lháře.
V jednu chvíli se zdálo, že snad Peroutka nátlaku Němců podlehl a v Přítomnosti pod jeho jménem vyšel článek Dynamický život, který měl oslavovat 50. narozeniny nacistického vůdce. Ve skutečnosti v něm však šéfredaktor týdeníku sice uznal Hitlerovu moc, zároveň ale razantně odmítl, že by se s ním Češi měli spojit. A bylo zle.
Peroutka v roce 1939 skončil v zajetí Říše, nejprve sice jen na krátkou chvíli, ovšem o několik měsíců později se se svobodou rozloučil na dlouhých šest let. Nejprve putoval do koncentračního tábora Dachau, z něj potom na dlouhou dobu do Buchenwaldu. Jen ohromná dávka štěstí mu zřejmě pomohla k tomu, aby několikaleté věznění přežil a dočkal se osvobození tábora americkou armádou.
Nepřítel režimu
Příliš šťastné období ale nezažíval ani po válce. Vrátil se sice k milované práci a z pozice šéfredaktora řídil Svobodné noviny a týdeník Dnešek, jenže na zádech si kvůli některým předválečným textům nesl cejch kolaboranta.
Komunisté mu neustále předhazovali již zmíněný článek Dynamický život, k tomu mu navíc mylně připisovali i text Hitler po lidské stránce.
Peroutka sice proněmecký výklad svých článků z období protektorátu rázně odmítal, vydrželo mu to však jen do roku 1948, kdy došlo k připojení k sovětskému mocenskému bloku. Tehdy mu už nezbylo nic jiného než odejít do exilu.
Deprese a smrt v exilu
Jeho první kroky vedly do Velké Británie, později se přestěhoval do USA. Z obou zemí se aktivně účastnil protikomunistického odboje ve své rodné zemi, zejména skrze vysílání rádia Svobodná Evropa, v němž vedl českou sekci.
V Československu mezitím představitelé moci usilovně pracovali na jeho vymazání z dějin a ten, kdo se narodil v poválečném období, v podstatě neměl šanci o Peroutkovi slyšet. Někdejší velikán české žurnalistiky jako by vůbec neexistoval.
Ferdinand Peroutka nakonec v exilu i zemřel, steskem po domově upadal do depresí a zřejmě i to zapřičinilo jeho rakovinu plic.
Naposledy vydechl přesně před čtyřiceti lety, 10. dubna 1978 ve věku 83 let. Až po revoluci, konkrétně v roce 1991, mohly být jeho ostatky převezeny do Česka a uloženy na Vyšehradském hřbitově.
Článek vlevo dole
Do povědomí některých lidí se Ferdinand Peroutka dostal až v roce 2015, vzhledem ke svému přesvědčení by za to dnes ale příliš šťastný nebyl.
Prezident Miloš Zeman totiž na pražském fóru k holokaustu mluvil o selhání intelektuálů při nástupu nacismu, který prý některé z nich fascinoval. „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ‚Hitler je gentleman‘,“ prohlásil pak konkrétně.
A strhl tím lavinu. Řada lidí začala prezidentovi spílat, že takový článek Peroutka nikdy nenapsal, vnučka slavného novináře dokonce podala na Hrad žalobu. Zemana to však neodradilo, postavil si hlavu a tvrdil, že článek zaručeně četl v Národní knihovně, když tam v 60. letech studoval texty. Za nalezení textu dokonce Hrad vypsal stotisícovou odměnu!
Ačkoliv text nikdo nenašel a historici odmítají, že by vůbec existoval, Zeman se dosud veřejně omluvil pouze za to, že článek nedokázal najít. A jeho mluvčí Jiří Ovčáček se pochybení snažil přebít tím, že začal shromažďovat texty, které mají dokazovat Peroutkovu fascinaci nacismem.
Článek s titulkem označujícím Adolfa Hitlera za gentlemana se později skutečně našel, vyšel však v Rudém právu a rozhodně ne rukou Ferdinanda Peroutky. Pro spoustu lidí to znamenalo konec sporu, pro Miloše Zemana a Jiřího Ovčáčka nikoliv.
„Nález je zajímavou indicií pro mé další pátrání. Právě politiku agrárníků za druhé republiky a v počátcích protektorátu Ferdinand Peroutka podporoval,“ prohlásil prezidentův mluvčí. A na otázku, zda se náhodou nemohlo skutečně jednat o článek, který měl Miloš Zeman na mysli, měl jasno: „Nemohu za to, že čeští novináři nerozumí historii,“ vzkázal.
Fotogalerie |