1. Nejsou muži
Aby se dokázala prosadit rovnost žen, je třeba osvícených mužů. Feministů je ale i v naší vyspělé společnosti bohužel pořád málo.
2. Na šovinistické komentáře reagují nepřiměřeně
Je jasné, že mnozí muži, kteří si stále myslí, že ženy jsou jen k tomu, aby vařily a staraly se o děti, lezou feministkám na nervy. Jejich dehonestující komentáře je těžké ustát, ale možná by naslouchali lépe, kdyby se reakce feministek obešly bez vyhrocených argumentů a gest.
3. Nechávají za sebe mluvit svá prsa
Aktivistky ženského hnutí Femen upozorňují na ožehavá politická témata svým tělem. Odhalená prsa sice přitáhnou pozornost vždy, ale nesnižuje to vážnost konání zapálených žen? Média se vždy zaměří spíše na nahotu než na důvod, proč se aktivistky svlékají.
4. Nejsou v politice
Žen v české politice je žalostně málo. Mezi ty, které se viditelně snaží, aby jich v tomto extrémně machistickém prostředí bylo více, patří snad jen ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.
Její loňský pokus - tedy návrh volebního zákona, který měl zvýšit zastoupení žen na kandidátkách pro sněmovní a krajské volby alespoň na 40 procent - ale bohužel neprošel.
5. Zaměřují se na „maličkosti“
Ženská práva se studují i na vysoké škole. Přesto se do veřejného prostoru dostane většinou jen bědování nad tím, že neexistují ekvivalenty k povoláním, jako je třeba chirurg. A že feministky urputně lpějí na tom, aby se říkalo „chiruržka“ nebo „chirurgyně.“
Feministky jsou pak vnímány jako zoufalky, které se zaměřují na bezvýznamné věci. Feminismus řeší i práva žen v lingvistické rovině, ale není to to hlavní. A bojovnice za ženská práva svůj obraz na veřejnosti, zdá se, podceňují.
Nejdůležitější je rovnost mužů a žen. To je ale stále ještě málo zdůrazňováno a prosazováno...