Duo Eva a Vašek funguje na scéně už 28 let. Žánrem Vaší hudby se oblibou přibližujete spíše postarší generaci. Pociťujete s postupnou generační výměnou úbytek fanoušků? Dechovka a country se u mladých přeci jen příliš nenosí.
Ano. Ubývá fanoušků nejen z hlediska věku, ale hlavně jde o změnu ve způsobu vnímání kultury a zábavy. Mě to již nepřekvapuje, jsem třiapadesátý ročník a i moji vrstevníci jsou na kulturních akcích vidět jen zřídka, ale co se dechovky týká, ta je a bude. Je to určitý druh hudby, bez které nefungují tradice, což je vidět třeba na jižní Moravě, kam s Evou rádi jezdíme a užíváme si Slováckého roku v Kyjově jako diváci. To stejné platí pro cimbálovou, tedy lidovou muziku.
Jejich společné dceři je dnes 13 let.
Proč myslíte, že mladí neberou dechovku vážně a odvracejí se od ní?
Myslím, že se to takto nedá formulovat. Můj děda v roce 1924 založil moderní kapelu, v té době to byla čistá dechovka a od pradědy sklízel nadávky, že neví, co je pořádná muzika. Otec zakládal swing a já byl u zrodu elektrických kytar po vzoru Olympic. To bylo moje mládí a nyní jsou to naše dechovky. Mladým to nic neříká, rádia to nehrají. Přitom je tam neskutečné množství krásných písniček připomínajících první lásky, ale den má 24 hodin, a tak média hrají, co je třeba. Takže bych nevolil výraz, že se mladí odvracejí, ale jejich lásky už jsou spíše na mobilech, tabletech a ve virtuálním světě.
Kolik vystoupení měsíčně v průměru momentálně absolvujete?
Eva Adams ( tak jsme Evu přejmenovali v roce 2007 ) získala umělecké vízum do USA a od 20. ledna 2017 má v průměru 3 až 4 vystoupení týdně ve státech Florida a Texas. Je zde multifunkční kultura a dobré na tom je, že hraje všem národům včetně amerického. Princip je stejný jako u nás, jen jazyk domorodý. Má tedy možnost se vzdělávat v anglickém jazyce a plnit v něm přání místních obyvatel. Dostává za to zaplaceno a ještě se učí.
Eva Ševčíková momentálně vystupuje pod uměleckým jménem Eva Adams.
A to Vám stačí na živobytí?
Pro živobytí není rozhodující měsíční počet vystoupení, ale způsob života, který vedete. Nám to na živobytí i drobné investice stačí. Obzvlášť v dnešní době, kdy reklama běží po internetu a není třeba tisknout žádné letáčky a kalendáře. Během několika sekund je informace po celém světě. K životu nám tu stačí přes zimu krátké kalhoty, tričko, letní obutí automobilu a mobil za 100 dolarů na rok provozu. K tomu internet za 39 dolarů měsíčně a jste jako doma. Navíc dáváme práci třem zaměstnancům měsíčně. Ale už se těšíme, až budeme moci opět zpívat v rodném jazyce. Toho si člověk začne vážit, až absolvuje hodně roků mimo domov.
Jak hodnotíte současnou hudební scénu?
Na mě to nepůsobí příznivě. Je to dáno věkem. Mám letos čtyřiašedesát roků, a to se na člověku projevuje. Mám rád melodické písničky a pěkné texty, které dnes působí staře. Hodně jsme hráli s Evou písničky z roku 1930 až 1939. To byla zajímavá doba. Dnes hudební scéna na můj vkus používá hodně techniky a mám problém rozeznat jednoho zpěváka od druhého.
Na rozdíl od některých interpretů se v branži držíte stabilně už 28 let. Mají současné mladé hudební hvězdy budoucnost? Často jde o rychlokvašky, kterým sláva brzy stoupne do hlavy a pak neví, co se sebou. Za vystoupení si navíc říkají o honorář v řádech statisíců.
Budoucnost mají všichni lidé ve všech oborech. Tedy i v hudebním, pokud ovšem unesou změny kolem nich. Mladý člověk, který není připraven unést slávu a nezažil obrácenou stranu měsíce, může skončit špatně. Je zbytečné je varovat. Hromada umělců skončila v alkoholu a na drogách. Je hodně složité prožívat, když o vás klesá zájem. Já to prožil v životě několikrát, tak mě to nepřekvapuje, ale vždy se otevřely dvířka jinam a každý konec byl začátkem něčeho nového. Honorář umělce by měl být ale vždy takový, aby při odchodu pořadateli zbylo plusové číslo. Jinak je to dotační politika a tu já rád nemám.
Co přesně tím míníte?
V dnešní době to funguje tak, že občas někdo zavolá a má hodně peněz, které potřebuje utratit, aby dostal příští rok další. Na tom dnes stojí dotovaná kultura, ze které mají něco možná i umělci, hlavně mladí, ale je to nereálný svět. Vím, že se to nebude líbit, ale tak to prostě cítím a vidím.
Eva a Vašek v roce 2006.
Jaký současný mainstreamový žánr a interpret je vašemu srdci nejblíže?
Když nebudu přemýšlet, tak je to Petr Novák, Marie Rottrová, Honza Nedvěd a ze zahraničních Chris Rea, Creedence Clearwater Revival, Mišo Kováč, Michael Steven Bublé.
Určitě jste zaznamenali kauzu na Českých slavících, kdy některé hudební interprety pobouřilo, že v kategorii Skupina a Zpěvák roku zabodoval radikálně orientovaný Tomáš Ortel. Radek Banga dokonce demonstrativně odešel ze sálu. Myslíte si, že jejich nevole byla oprávněná?
Českého slavíka nesledujeme, ale rozhodně bych se nepřikláněl k tomu, aby v médiích, rozhlasech a TV zaznívaly vulgarismy. Já v nich nevyrůstal a v rodině je nepěstuji. Divím se, že to vůbec někdo předem nezakáže. Mají všichni strach, aby jim někdo nezačal vyčítat, že se chovají jako komunisti. Kulturnost národa se pozná i v tomto a není třeba dokazovat, že jsme IN tím, že jsme vulgární. Bojovat za něco lepšího jde i jiným romantickým způsobem.
Fotogalerie |
