Bezprostřední důvody jsou jasné: Špatná forma hráčů, ti ji nevybrousili ani na dlouhém soustředění před turnajem. Špatné tahy kouče Pavla Vrby, například opětovné nasazení Davida Limberského, sázka na tři podobné útočníky - pomalé soubojové hráče, nevysvětlitelné opomenutí Thea Gebre Selassieho, v prvním zápase se Španělskem jednoho z nejlepších Čechů.
V rámci rovnováhy pak také fakt, že se Češi dostali do přetěžké skupiny. Španělsko, je famózní, Chorvatsko také myslí na titul a Turecko? Rovněž nic jednoduchého.
Jenže za krachem prvního mužstva země stojí mnohem hlubší důvody. Jednoduše se dají shrnout do množiny pojmenované Prostředí českého fotbalu. To je totiž křivé, prohnilé, zkrátka špatné.
Jako symbol si můžeme vzít pány na výsluní. Předsedou asociace je Miroslav Pelta, který se jen zázrakem (nebo čímsi trochu jiným) vyvlékl z obří korupční aféry roku 2004. Dnes říká, že si hřích “odpracoval”.
Nesmysl, on je jedním ze stvořitelů systému, jenž vládne dál. Viz trapná a průhledná remíza Jablonce, který jen tak mimochodem jako předseda asociace vlastní, v posledním kole ligy s Příbramí jeho dlouholetého kamaráda a souputníka Jaroslava Starky.
Jedeme dál. Prvním místopředsedou svazu je Roman Berbr, bývalý estébák, vládce komunity rozhodčích, jež si z českého fotbalu udělala svůj svět. Sudí jsou všude, kam se podíváte: předsedové krajských svazů, okresních, členové všelijakých komisí, jež rozhodují, například disciplinárních. Ti řídí celý fotbal podle svého.
Berbr je jejich “taťka”. On určuje, který tým spadne, který postoupí. Zástupci klubů z nižších soutěží (třetí liga, divize) mimo záznam řeknou, kolik stojí udržení. Na veřejnosti však nevystoupí, mají strach. Armáda kolem Berbra by je totiž lehce převálcovala, takovou má moc.
Pak tu máme dvojici vládců všech reprezentací. Trenér Pavel Vrba s manažerem Dušanem Fitzelem. Ti dva si notují ve stylu: My to děláme nejlíp, ať nám do toho nikdo nemluví.
Proto Vrba velmi podrážděně a povýšeně reaguje byť jen na náznak kritiky, na nepříjemné dotazy. Například na jeho případný odchod do Ruska.
Fotogalerie |
Přitom zažívá fanouškovsky i mediálně přívětivé roky. Jeho předchůdce Michal Bílek byl pod tisíckrát horší palbou. A to se s týmem dostal do čtvrtfinále mistrovství Evropy...
Naproti tomu Vrba má nejhorší bilanci z trenérů samostatného Česka. Jako jediný má vyrovnaný počet vítězství i porážek. Jako jediný skončil na EURO ve skupině s jediným bodem. Připomeňme, že na turnaji poprvé startovalo čtyřiadvacet celků, dosud to bylo šestnáct. Proto se konkurence rozmělnila.
Jen jednou v pětadvaceti utkáních udržel jeho celek čisté konto. A to má za sebou jednoho z nejlepších brankářů světa.
Přesto se ve fotbalovém světě ani nediskutuje o možnosti, že by (ano) neúspěšný trenér Vrba skončil. To je s podivem a špatně.
Třetí kategorií jsou hráči. Říká se: Češi nemají fotbalisty ve velkých klubech. To je pravda. Proč to ale tak je? Může za to nepřipravenost, lenost, neochota se obětovat.
Prakticky každý, kdo přestoupí do ciziny, se diví úrovni, tempu, zkrátka pracovitosti na tréninku. Z domova byli zvyklí na v uvozovkách pohodu. Samotný trénink však není tím největším rozdílem, i v Česku hráči makají.
Hlavní odlišností je jejich přístup k životu. Regenerace, individuální příprava, zdravá strava, pitný režim. Je to řečené zjednodušeně, ale fotbalisté v českých klubech prostě chlastají. Jejich šéfové to vědí, ale neřeší to dostatečně tvrdě. Vždyť Plzeň s takovým přístupem vyhrála čtyřikrát v posledních šesti letech ligu. Tak to přece jde!
Navíc se platy ve špičkových českých týmech - Plzni, Spartě, Slavii, Mladé Boleslavi - v posledních letech výrazně zvedly. Hráči ztrácejí motivaci odejít do zahraničí, kde by se zlepšili. Proto tady zůstávají David Limberský, Bořek Dočkal a další. Proto uvadají a kruh se uzavírá. V cizině o ně není zájem a oni pak strádají v těžkých reprezentačních utkáních.
Nyní jde o to, zda přijde po EURO změna. Nebo vyhraje názor: Buďme rádi, že jsme tam byli.
