Otec byl pro Dana, jak sám říká, životním vzorem. Vzhlížel k němu, o všem s ním v mládí diskutoval, jeho rady si bral k srdci a vždy se na něj mohl spolehnout.
Když však bylo mladému zpěvákovi teprve jednadvacet let, zemřel. Vyrovnával se s tím stěží a dodnes se mu o tátovi pravidelně zdají sny.
Pár let po jeho smrti však přišla chvíle, kdy se Hůlka se svým otcem znovu setkal, a věřte nebo ne, vhrkne vám to slzy do očí.
Psal se tehdy rok 1995 a mladý Hůlka měl před sebou historicky první představení Draculy před publikem.
„Šlo o posledních pár minut před veřejnou generálkou prvního Draculy v Paláci kultury, kdy jsem pochodoval připravený v zákulisí. Tenkrát za mnou přišel kulisák, kterého jsem neznal a kterého jsem za dobu zkoušení viděl poprvé, se vzkazem od inspicienta. Prý je dole u vchodu nějaký vysoký šedivý pán, který se mnou chce mluvit. Tvrdil, že mě nezdrží, ale prý ho rád uvidím,“ zavzpomínal zpěvák v knize Miroslavy Besserové Daniel Hůlka – Diagnóza Blíženec.
Byla to právě role hraběte Draculy, která Hůlkovi zajistila slávu.
Díky zmiňovanému představení se Daniel seznámil s Josefem Bednárikem, který mu v mnohém nahrazoval otce a který mu prostřednictvím Draculy zajistil popularitu. Danova hvězda se totiž s démonickým hrabětem rozzářila a září už přes 20 let.
Danův otec.
Ačkoliv chybělo do začátku představení sotva pár minut, Hůlka dal na svůj instinkt: „Popsal ho tak přesně, že jsem neváhal a rozběhl se směrem, kde mě měl ten člověk čekat. Nevěřím na duchy, ale připadal jsem si v tu chvíli jako Hamlet na hradbách, když spatřil ducha svého otce. I já totiž na konci dlouhé chodby u vrátnice zahlédl siluetu toho svého, která mi zřejmě přišla povědět, že je u toho velkého životního startu se mnou. Pokynula a pomalu zmizela,“ pokračoval mrazivou zpověď představitel krvavého hraběte.
Dracula Danovi pomohl na vrchol.
Že by to zpěváka rozhodilo, rozesmutnilo nebo znervóznilo? Vůbec ne. Naopak.
„Odehrál jsem Draculu pro něj, jak jsem nejlíp uměl. I kus nervozity ze mne spadl. A Bednárik byl spokojený,“ dodal na závěr Hůlka s tím, že si z předmětného představení pamatuje každý sebemenší detail.
Fotogalerie |
