Brno—Vídeň v roce 2025, Praha—Linz o rok dřív. Na dálnicích zamakáme, slíbil Ťok

Ministr dopravy Dan Ťok i přes „dílčí“ problémy věří, že dálnice D3 a D52 se stihnou v termínu. | foto: Koláž Expres.cz

Ekonomika šlape, lidé bohatnou, nezaměstnanost je na historickém minimu. Česko, zemský ráj to na pohled, chtělo by se říct. Vředem na jinak líbivé tvářičce je stav dálniční sítě, o té silniční ani nemluvě. Ministr dopravy Dan Ťok ale slibuje nápravu. Napojení na rakouské dálnice u Vídně a Lince bychom se tak mohli dočkat „už“ v roce 2024, respektive 2025.

Když člověk po roce 1989 vycestoval autem na Západ, střídaly se v něm pocity nadšení, svobody, radosti, ale i studu, po němž ještě dlouho zůstávala hořká pachuť. Slepenec stánků, všudypřítomní trpaslíci i „erožínky“ u silnice, to nebyla zrovna nejlepší vizitka země, která se oklepala z temna totality a hledá místo na výsluní kapitalismu.

Časem se transformovaly nejen tržnice, vymizely roje trpaslíků, prostitutky si polepšily a „úřadují“ v apartmánech nebo svatostáncích lásky, jenže hořká pachuť nezmizela. K většině hraničních přechodů se dostanete po silnicích připomínajících tankodrom, které melou z posledního pod tíhou (nejen) tranzitní kamionové dopravy.

Smutné, ostudné, neomluvitelné. Pořád se bijeme v prsa, že jsme srdcem Evropy, pokud bychom to vztáhli na silnice a dálnice, starý světadíl už by byl dávno „pod drnem“ po sérii infarktů.

„Je na čase s tím něco udělat. Prostě zamakáme!“ bouchl do stolu ministr dopravy Dan Ťok, a aby demonstroval, že to myslí vážně, vypravil se do Rakouska za svým protějškem Norbertem Hoferem. 

„Právě jsem rakouskému ministrovi dopravy Norbertu Hoferovi ve Vídni řekl dobrou zprávu: Dnes jsme získali územní rozhodnutí pro obchvat Mikulova na D52, můžeme vykupovat pozemky, požádat o stavební povolení a do dvou let bychom mohli začít stavět,“ bil se u našich jižních sousedů v prsa ministr. 

„Jsme na stavbu připraveni, pro dálnici máme vyřešené také podklady ohledně dopadů na životní prostředí,“ řekl v této souvislosti ředitel rakouské dálniční společnosti Asfinag Andreas Fromm. Na české straně přitom chybí celkem 23 kilometrů dálnice. Až bude dálnice hotová na obou stranách hranice, zrychlí se cesta z Brna do Vídně o půl hodiny. To bude ale nejdřív v roce 2025.

Dočkat by se měl i Jihočeský kraj, který je, co se dálniční sítě týče, zatím upozaděnou popelkou. Po dálnici D3 by měli Pražané dojet do rakouského Lince. Zatím se jezdí jen po čtyřicetikilometrovém úseku dálnice D3 z Mezna do Veselí nad Lužnicí.

„Jihočeská D3 je v současnosti nejrozestavěnější dálnicí, pokračuje stavba 19 kilometrů dálnice, na kterou navážeme brzy výstavbou dalších bezmála 20 kilometrů, na hranicích s Rakouskem chceme být v roce 2024,“ uvedl Ťok.

Slovo „chceme“ je nicméně ošidné. Kartami mohou zamíchat ochránci přírody. Dálnice může mít negativní dopad na některé zvláště chráněné živočichy, například perlorodky nebo vydry. Otázkou také je, kudy vést napojení na soukromé pozemky. Stavba by sice podle plánu měla začít v roce 2020, to ale jen v případě, že všechno půjde hladce a podle plánu.

Objevily se i názory, že dálnice D3 není potřeba. „Stačilo by upravit a zmodernizovat stávající silnici. Dálnice spolkne zase hektary zemědělské půdy, některé zemědělce připraví o její využívání,“ nechal se slyšet člen hnutí Duha Ondřej Šanda, který tvrdí, že automobilová doprava tu nedosahuje takové intenzity. 

Obyvatelé dotčených částí by s ním ale možná nesouhlasili. Podobně jako všichni ti, kdo se trápí víkend co víkend v kolonách směr Benešov a Tábor, kde jsou největší slabinou rozšířené úseky, kdy se komunikace rozroste o jeden jízdní pruh, aby se po pár kilometrech zase zúžila a zpomalila plynulost provozu.

Fotogalerie

Komentáře

Mohlo by vás zajímat