Lubomír Zaorálek
Už jsme psali, že Lubomír Zaorálek si po Sobotkově politickém krachu v podstatě vytáhl černého Petra, když byl donucen se zhostit vedení oslabené ČSSD do voleb. Do té doby veřejností poměrně pozitivně vnímaný ministr zahraničí musel tušit, že mu byla navlečena oprátka na krk. Na zvolení předvolební strategie neměl dostatek času, byl pracovně zatížen ministerskou funkcí a určitě není lídrovský volební typ. Jenže strana už neměla kde brát.
Zaorálek se sice svého úkolu volebního lídra zhostil, jak nejlépe uměl, ale jeho rétorika levicového liberála na tradiční voliče strany zafungovat prostě nemohla. Z prohry ČSSD vyvozuje osobní zodpovědnost, ale ve své podstatě tomu tak úplně není. Hniloba vnitrostranického aparátu sociální demokracie by se nutně projevila, ať by na jeho místě byl ze stávající nomenklatury kdokoliv jiný.
