Bohuslav Sobotka
Předseda vlády je v podstatě již od koaliční krize a pokusu ji řešit s prezidentem Zemanem přeneseně řečeno „na odstřel“. Po celou dobu jeho politické kariéry se mu dařilo proplouvat a číhat, kdy přijde další příležitost, a následně se jí chopit. To se mu dařilo tak, až se zbavil vnitrostranické opozice, stal se opakovaně zvoleným předsedou strany a nakonec ho sežrali jeho vlastní lidé.
Již před volbami byl Sobotka vidět hlavně při povinnostech vyplývajících z premiérské funkce než jako stranický činitel. Jeho často nepřítomný výraz střídala mimika školáka chyceného při krádeži bonbónů nebo na sílu bezvýrazné projevy siláctví jako v průběhu sněmovní schůze o lithiu.
Po volbách, ač jako znovuzvolený poslanec, působí již jen jako trpěný přežitek předešlého období ČSSD, na které chce každý zapomenout. Je to vidět i v jeho chování, kdy se drží stranou, nic raději neříká a jako odcházející premiér stojí jen jako křoví k sebemrskačským projevům svých kolegů.