V kampani měl Jiří Pospíšil určitou výhodu pramenící z toho, že jako předseda TOP 09 byl zároveň pražským primátorským kandidátem. To mu mimo jiné zajistilo opakovanou účast v klíčových debatách, kterých se účastnil jako pražský a zároveň republikový lídr. U voličů tak mohl vzbudit dojem, že jeho srdce skutečně bije pro Prahu a díky svým politickým zkušenostem by v křesle primátora mohl obstát. Vzhledem k tomu, že Pospíšil se zatím dokázal vyhnout i nepříjemným aférám, dokázal si vytvořit auru nezkorumpovaného politika a tím TOP 09 v Praze v podstatě udržet ve hře. Pospíšil si zároveň už před volbami uvědomoval váhu svého koaličního potenciálu, kdy v kampani, na rozdíl od Čižinského a Hřiba, nepoužíval silácká vyjádření o tom, s kým se „koalovat“ nebo naopak vůbec nebavit.
Problém Čižinského a Hřiba je přesně opačný. Oba se ve svých předvolebních prohlášeních principiálně vymezovali jak vůči „staré“ ODS a jejímu lídrovi Bohuslavu Svobodovi, tak vůči Pospíšilovi i sobě navzájem. Piráti zároveň mezi opotřebované struktury neřadí jen ODS, ale i TOP 09 a jako příklad jim slouží kontroverzní osobnosti, jež ve volbách neuspěly, jako třeba bývalý starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.
Kumulace funkcí je problém, vynoří se Marvanová?
Co naopak spojuje Pospíšila i Čižinského a vytváří silné pnutí vůči Pirátům je kumulace funkcí: Po volbách se ukáže, komu je bližší pověstná košile než kabát, a pokud Pospíšilovi skutečně záleží na osudu Prahy, je otázka, co udělá se svým europoslaneckým mandátem, který mu vyprší až příští rok. Zajímavou otázkou rovněž je, zda a jakým způsobem Pospíšil zatáhne do jednání svoji spolulídryni z předvolebních billboardů, jež se však zatím držela v pozadí, Hanu Marvanovou. Úvaha, že by v guláši povolebních jednání byla vytažena jako kompromisní kandidát na primátorský post, nemusí být nakonec úplně mimo mísu.
Čižinský pak dal najevo, že nadvlády nad Prahou 7 se rozhodně vzdát nehodlá. Lídr hnutí Praha sobě navíc hned po volbách umně rozehrál další politický příběh o tom, že získal nejvíce preferenčních hlasů a že to má být právě on, kdo kromě „sedmičky“ má převzít vládu nad celou Prahou.
Hřib má naopak tu výhodu, že je pro voliče „nepopsaný list“ a může se opřít o silnější stranické zázemí, než je v zásadě jen lokální hnutí Praha sobě. Voliči navíc přisoudili druhé místo na pásce v Praze právě Pirátům. Pokud by se však Piráti „kousli“, dostali by tím do hry ANO i ODS. Personální ústupky by oběma těmto stranám nakonec mohly stát za to, podílet se na chodu pražské radnice.
Klíč ke koalici drží Pospíšil, Čižinský to nesmí „přepálit“
Po famózním úspěchu Jana Čižinského a jeho hnutí se po volbách objevila srovnání se zdánlivě podobným uskupením Žít Brno, které v moravské metropoli uspělo v minulém volebním období. Analogie hnutí Praha sobě s experimentem Žít Brno je falešná ve svých předpokladech, neboť Jan Čižinský je politický profesionál, ne eskamotér, ale může být přiléhavá ve svých důsledcích. Pokud Praha sobě v klíčových vyjednáváních zklame, může vysoce ambiciózní Čižinský nakonec dopadnout jako Matěj Hollan.
Programové i personální veletoče voliči u protestních hnutí neodpouští, a pokud okolo sebe začnou aktéři dvou hlavních aktivistických uskupení, která slibují změnu, vršit aféry, nedorozumění a hlavně neschopnost se dohodnout hned na začátku, pak jejich podpora a reformní étos můžou vyprchat mnohem rychleji, než by se zdálo.
Jestli Čižinský na povolebním bitevním poli „přepálí“ svoje ambice a naštve tím všechny ostatní, může se nakonec na hlavní radnici poroučet do opozice. Nebylo by až tak velkým překvapením, kdyby v primátorském křesle nakonec usedl Bohuslav Svoboda z ODS. Ochotu klepat na jeho dveře vyjádřil Jiří Pospíšil koneckonců poměrně silně.
Fotogalerie |
27
11
8
7
7
6
