Rodák z Plzně Josef Větrovec se vyučil modelářem a zámečníkem v plzeňské Škodovce. Za druhé světové války se pak aktivně zapojoval do boje proti nacistům, za což ho stihl krutý trest, který se na jeho duši doživotně otiskl.
Za rozmnožování protinacistických letáků se stal čerstvě po dvacítce vězněm gestapa. Zprvu byl držen v plzeňské věznici Bory, poté ho převezli do Malé pevnosti koncentračního tábora v Terezíně.
Jeho vzpomínky byly strašné. Do konce života měl v paměti hrůzný křik a hodiny týrání vězňů. On sám měl štěstí. Dostal se do koželužny, kde se mezi zaměstnanci nacházeli i slušní lidé, kteří vězňům nechávali dokonce i nějaké jídlo navíc a cigarety.
Bohužel, štěstí ho opustilo v červenci 1943, kdy byl znovu převezen, tentokrát do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Tam zůstal až do konce války. Přežil to prý pouze díky dobré fyzické kondici a víře v lepší zítřky. Neustále vzpomínal na divadlo, kterým si také s ostatními spoluvězni krátil čas.
Po konci války se vrátil zpátky do Plzně. Díky svému zvučnému hlasu, dramatickému talentu a specifickému ztvárnění bodrých vesnických hrdinů se stal se členem souboru divadla J. K. Tyla a i když herectví nestudoval, po několika letech si ho všimli producenti, kteří ho začali obsazovat na filmové plátno. Role si tak mohl vybírat, nikdy neměl o práci nouzi, ovšem až do politického převratu v roce 1989.
Josef pocházel z velmi chudých poměrů. Maminka byla posluhovačkou, tatínek pracoval jako krejčí. Celý život ho díky tomu provázelo socialistické smýšlení a nikdy se netajil tím, že byl zarytým angažovaným komunistou. Aktivně se zúčastnil například i zničení pomníku T. G. Masaryka v Plzni po protikomunistických nepokojích v roce 1953.
Po politickém převratu se Větrovec až na výjimky stáhl do ústraní a zemřel zapomenut 11. února 2002 v nedožitých 80 letech.
Kromě Chalupářů se také objevil například i v krimi seriálu 30 případů majora Zemana, V Cirkusu Humberto nebo v pohádce Princezna ze mlejna.
Fotogalerie |