Zdá má anketa Český slavík Mattoni - která patří do tzv. Velké trojky ročních událostí vedle České Miss a Plesu v Opeře - ještě nějaký smysl, protože v ní pořád vyhrávají ti stejní lidé, o tom se vedou debaty před zahájením i po skončení.
Hlavním kamenem úrazu podle kritiků je totiž to, že se jedná o hudební anketu POPULARITY, nikoliv za počiny, rozumějte vyhrát může i ten, kdo roky nevydal jediné nové CD.
Přes to všechno se ale stále jedná o vrchol společenské události, například moderovat Slavíky je ohromná prestiž a takový Ondřej Sokol, na něhož to padlo letos, si tím zvedne kredit. Jaké ohlásí výsledky si ještě budeme muset několik hodin počkat, ale když se jeden podívá do seznamu letošních nominací, je jasné, že s touhle anketou by bylo třeba pořádně zatřást. Tradice jsou milá věc, ale když se něco válí ve stojatém rybníce až příliš dlouho, začne to tak trochu smrdět.
Důležité je být vidět, nikoliv tvořit
Jednou z nejdivnějších kategorií jsou Slavíci bez hranic, která svým pojmenováním evokuje cenu pro kohokoliv, kdo nepůsobí v Česku, místo toho se ale jedná jen o Slavíka pro Slováky. Od roku 2008 tuto kategorii vyhrává pořád jen kapela No Name a letos jsou také v nominaci, spolu s Elánem a Horkýže slíže. Chápeme, že kdyby Slavíka bez hranic vyhrála třeba Taylor Swift, že si pro cenu zcela jistě nepřijede a nejspíš ji ani nebude vůbec zajímat, ale možná by mohlo dojít k posunu a tuto kategorii prostě přejmenovat.
Další z podivností jsou pak nominace v kategoriích Zpěvačka roku. Že se tam nedostala Aneta Langerová, tedy skutečná umělkyně, která zpívá, hraje na kytaru a skládá si texty, to je jasný náznak toho, že o hudební ceny tu moc nejde. Zato je tam Anna K a při vší úctě ke zpěvačce Anně je tohle pravděpodobně výsledkem toho, že ještě před pár dny tančila ve StarDance, čili byla lidem na očích. Dalším opozitem vůči Langerové je nominovaná Monika Absolonová, o níž se poslední dobou píše zejména v souvislosti s nově narozeným mimčem. Monika je na mateřské a svoje - hlavně muzikálové - aktivity odsunula, ale na sociální síti, kde ji sleduje mnoho lidí, do zapomnění neustoupila. Proto hlasy.
Argumentem pro tyto stojaté vody samozřejmě může být to, že jsme malá země a máme tedy logicky malý výběr umělců. Novým trvá dlouho, než si najdou svou základnu fanoušků, a ti „staří“ okupují televize i noviny, protože se o nich mluví ať už v jakékoliv souvislosti. Pakliže se domníváte, že nyní narážím na Karla Gotta, není tomu tak. Mistr je kapitola sama pro sebe a každý rozumí tomu, proč letošní cenu, pakliže ji dostane, opět obdržel. Nejde ani tak o překonanou vážnou nemoc, ale o jeho vřelý a až staromilský přístup k veřejnosti a hlavně zásadní a mnohaletou hudební stopu, kterou v Česku zanechává. Ovšem loňské slavičí události přinesly důkaz, že i těm novým a neznámým se může zadařit, když najdou správnou díru na trhu právě v tak malé zemi jako jsme my.
Politické volby autoritám navzdory
Tomáše Ortela před rokem znal opravdu málokdo, berme to v celostátním měřítku. Jeho vzestupu, úplně upřímně, pomohla migrační krize, s níž si nikdo v Evropě nevěděl moc rady. Selhávali evropští politici, selhávaly vrcholné úřady, dostavilo se velké zklamání z Bruselu, lidé se názorově rozdělili na dvě půlky. V takové chvíli, kdy jedni mají pocit, že je nikdo nechce poslouchat a je opovrhováno jejich názory, je pak nejjednodušší protlačit místo vlastních slov nějakého zástupce, „který jim to tam řekne za mě“.
Ortel byla hudebně-politická volba, natruc všem, kteří v té době říkali lidem, co mají dělat a jak mají myslet. Ortel je letos opět v nominacích, jednou za kapelu a jednou za zpěváka roku, spolu s ním se tam pak nachází někdo jménem Joakim Brodén. Švéd, který způsobuje překvapené pozvednutí obočí. Jak se tam dostal je vlastně záhada, nikdo tu o něm nic moc neví, kromě toho, že jeho matka je Češka, tudíž má i české občanství a cestu k nominaci volnou. Oba dva - jak Ortel tak Brodén - působí vedle kapel jako Kryštof nebo zpěváka jako Michal David coby zjevení.
Možná zjevení, možná pocit nevole, každopádně snad začátek změny, po níž už lidé, sledující Slavíky, volají dlouho. Nemusí se vám to líbit, ale mnohaleté, stále stejné výsledky u ankety popularity začnou být nepopulárně únavné.
Až na toho Gotta. Ale to je vážně kapitola sama pro sebe.
Fotogalerie |
