Bylo po prvním zápase, po prohře se Španělskem, která byla mírná jen naoko. Poměr 1:0 totiž absolutně neodpovídal dění na trávníku. Předseda asociace Miroslav Pelta rozdával rozhovory v Tours, kde sídlil český tým.
“Atmosféra mezi hráči je nebezpečně dobrá. Vidím, že vše funguje. Hráčům chutná, kuchař je výborný. Nepřichází žádné zprávy, které by mě znepokojovaly,” pronesl spokojeně.
Jeho slova byla pomýlená. Po úvodním utkání měla přijít naprosto odlišná reakce. Věty ve stylu: S tímhle fotbalem nemáme na EURO co dělat.
Kritika - pokud není zákeřná - totiž ještě nikdy nikomu neublížila.
Jenže v českém táboře se, aspoň naoko, všichni plácali po ramenou. Španělé jsou na nás přece moc silní, těm nemůžeme konkurovat. Vidíte, jak dopadli Turci, kteří s nimi zkusili hrát otevřeně? Dostali trojku a pojedou domů.
Jenže Turci měli proti Španělům několik šancí, herně favoritovi konkurovali. Naproti tomu Češi v duelu s Chorvatskem předvedli, o kolik pater jsou níž. A to navzdory nakonec skvěle vybojované remíze.
Fotogalerie |
Zmar pak přišel i v posledním utkání s Tureckem. Prohra 0:2 a konec.
“Tyhle týmy jsou prostě někde jinde,” přiznal po šampionátu obránce Pavel Kadeřábek. Tenhle mladý muž by přitom měl být nositelem dravosti, fotbalovosti, prostě konkurenceschopnosti. Jenže nebyl - stejně jako jeho další mladí spoluhráči: Ladislav Krejčí, Jiří Skalák, Vladimír Darida...
Místo toho byl nejlepším Čechem Tomáš Rosický, vlastně fotbalový invalida.
Důvody je jednoduchý: Češi na to prostě nemají. Za vyspělými zeměmi zaostávají už v mládeži, pořád věří na svou vyčuranost a týmové pojetí. Jenže ve světě frčí rychlost, technika, ohromné tempo.
Těžko by v jakékoli jiné reprezentaci mohl dvakrát naskočit do základní sestavy David Limberský, zadák s evidentním fyzickým handicapem. Ano, možná má pořád stejnou váhu, jak řekl, jenže jinak rozdělenou, než by bylo třeba.
Na českou sestavu mu to však stačí. To je důkaz, kam tým patří. A jeden ze symbolů, proč pro něj EURO po třech utkáních skončilo.
