Bezradnost ČSSD pokračuje, část ODS začala „bláznit“
Kdo si od proběhlého sjezdu ČSSD před dvěma týdny sliboval návrat k realistickému uvažování a jistý posun dopředu, je asi zklamán. Vedení sociální demokracie se váhavě přiklonilo k možné účasti v koaliční vládě s ANO, aby rázem tuto myšlenku zabilo absurdním požadavkem na nepřehlasování nejsilnější stranou. K tomu se z politického záhrobí ozval Bohuslav Sobotka s názorem, že případnou společnou vládu s ANO hodlá torpédovat. ČSSD jako by si stále neuvědomovala, že její volební zisk byl čtyřikrát menší než vítězného ANO a že pro nápravu reputace u voličů musí dělat politiku pro sebe a pro lidi, ne pouze pro sebe.
To ODS se rozhodla „držet basu“ a o případné vládě s Babišem unisono nejednat. Zatímco takový Václav Klaus mladší nebo Jan Skopeček předkládají vcelku rozumné opoziční návrhy, místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija byla zřejmě pověřena rolí „zlé ženy“. Asi proto, aby předseda Fiala mohl pokračovat v politice obecných a nic neřešících frází, jež ODS drží v roli opozičních statistů.
Alexandra Udženija nedávno vrazila facku odrzlému spoluzastupiteli Richterovi. Ten vulgárně napadal místostarostku Prahy 2 a označoval ji za k*rvu.
Udženija tak v posledním období stačila hned několikrát překvapit: Nejprve svými cenzurními návrhy ve vztahu k sociálním sítím, poté pokusným balónkem ohledně možného vyjednávání s Babišem, aby si nakonec zchladila žáhu a udělala si z opozičního zastupitele na Praze 2 fackovacího panáka a ještě na to byla hrdá.
Komunisté „na koni“, SPD udržuje adrenalin
Ti, kdo ze současné mlýnice mohou vyjít jako relativní vítězové, jsou komunisté. Nejhorší volební výsledek od roku 1989 mohou paradoxně proměnit v koaliční potenciál a s ním spojené výhody. Nejenže jejich kandidát „mlátička“ prošel do čela sněmovní komise pro kontrolu činnosti GIBS, ale díky pokračujícímu jednání o podpoře vlády mohou získat ještě mnohem více. Na ruku jim jde i prezident Zeman, který se v dubnu má účastnit jejich sjezdu.
Svým obratným povolebním přístupem má KSČM poměrně dobře našlápnuto nahradit ČSSD v pozici nejsilnější levicové strany. Její místopředseda Jiří Dolejš navíc v poslední době dokazuje, že umí dobře zvládat kontroverzní témata spojená s minulostí i televizní debaty. Komunisté po volbách správně pochopili, že pokud zásadně nezmění politický styl i rétoriku, jejich šance na výraznější budoucí úspěch se rovná nule.
Dění ve sněmovně poslední dobou přerůstá přes hlavu.
Mnout ruce si může i SPD a Tomio Okamura. Zástupce jeho partaje už nezve převážně pouze TV Barrandov, ale přestala je ignorovat konečně i Česká televize. Okamura se musí usmívat, když pozoruje, jak jeho političtí konkurenti sáhodlouze řeší úplně vše, co „hodil do placu“. Velice dobře chápe, že zdánlivě negativní politická reklama je taky reklama a kriticky naladěná média proti jeho osobě mu mohou být šumák. Jestli nakonec Babišovu vládu SPD nějakým způsobem podpoří, je v podstatě jedno. U svých voličů Okamura obhájí jakoukoliv variantu.
Piráti jako „kluci a máničky“, TOP 09 mele z posledního
Piráti se do jednání o budoucí vládě od jisté chvíle již v podstatě nepletou. Jediné, co je zajímá, je trumfnout Okamuru v tom, kdo má lepší návrh zákona o referendu a silnější klacek na Babiše. „Máničky“ si věří a zřejmě spoléhají na to, že mladí a neklidní voliči jim v příštích volbách naházejí dvojnásobek toho co loni, ať už bude vládnout Andrej, Richard, Karla, nebo někdo úplně jiný. Jenom aby se nepřepočítali, voličská podpora je vrtkavá. Jak v tomto týdnu správně zaznělo: Kluci si to budou muset ještě všechno nastudovat.
Kluci od Pirátů - Michálek, Bartoš, Ferjenčík.
Markéta Adamová požádala Babiše, aby neříkal pirátům „kluci“.
Zatímco Starostové se ústupu z hledáčku zájmu médií a veřejnosti brání aspoň tím, že předkládají účelové návrhy na možnou vládní spolupráci, TOP 09 (o které si valná část lidí stejně může myslet, že ji stále vede Kalousek) zřejmě vidí svoji budoucnost v exkurzích a ideologické masáži noviců na půdě Poslanecké sněmovny. Bezradnost partaje podtrhuje stále více nervózní Kalousek, který se přidává tím, že přímo zvolenému prezidentovi a jeho okolí nadává do prasat.
Sečteno a podtrženo: TOP 09 i Starostům aktuální průzkumy přisuzují „famózní“ podporu voličů mezi 3,5 až 4,5 %.
Menšinová vláda může být výhodná pro všechny
Andrej Babiš v jednom z posledních rozhovorů prohlásil, že chemie (s novým vedením ČSSD) funguje dobře. Zároveň ale tento týden doplnil, že o ministry ČSSD nestojí, že mu jde pouze o podporu. Vyjádření v sobě snoubí neúprosnou logiku: Otevřená koalice ANO a ČSSD je pro obě strany v podstatě nevýhodná, zejména pak pro sociální demokraty. Babiš jen obtížně může zapomenout na sérii podrazů, které měly za následek jeho vypoklonkování z vlády loni na jaře, ačkoliv se mu snažil bránit i prezident Miloš Zeman. Jan Hamáček pak nepředstavuje pro voliče žádnou novou tvář – byl tím, kdo veškerému dění sekundoval na vrcholném postu v Poslanecké sněmovně. Způsoby chování sociální demokracie se nemění tím, že proběhl jednodenní sjezd a na pozici předsedy strany byl dosazen klon Bohuslava Sobotky.
V případě ČSSD je iluzorní se domnívat, že s Hamáčkem v čele doje k rychlému obratu. Pouze principiální a pro voliče srozumitelná politika dává sociálním demokratům jakousi šanci do budoucna, a taková se mnohem snáze dělá z pozice tolerance než z ministerských křesel. V případě přímého vládního angažmá se zodpovědnosti zbavit nejde a ČSSD v minulých volbách ukázala, že ukrojit si svůj díl z koláče „kolektivního úspěchu“ nepatří mezi její silné stránky.
Pro Babiše i Hamáčka by tak bylo nejlepší dohodnout se na variantě tolerance a za přijatelné ústupky se opřít i o podporu komunistů. Vlk se nažere a koza může zůstat celá. Česká politika však obsahuje notný iracionální náboj a kontraproduktivní taktizování. Co se ukazuje jako racionální a realistická cesta, může se zbortit jako domek z karet. Menšinová vláda v čele s Andrejem Babišem je přitom varianta, na které i ostatní strany mohou jenom vydělat. Prozatím jsme však svědky stále většího panoptika s nejasným výsledkem.
Fotogalerie |
