Jiří Bartoška bojoval s rakovinou statečně. Už loni se spekulovalo o tom, zda zvládne KVIFF odřídit, přesto našel síly a ve Varech nechyběl, účastnil se i nejdůležitějších akcí.

Když tehdy festival končil, loučil se legendární herec vojenským salutováním. Dnes se ukázalo, jak symbolické gesto to bylo. Informaci, že Bartoška zemřel, řekla ČTK mluvčí festivalu Uljana Donátová. Herec po sobě zanechal manželku Andreu a dvě dospělé děti.

Jiří Bartoška chyběl na tiskovce k filmovým Varům, prezident festivalu má covid

Jiří Bartoška

Bartoška se neobjevil už na nedávné tiskové konferenci k letošnímu ročníku, jehož přípravy jsou momentálně v plném proudu. Informace tehdy zněla, že dostal covid. Zřejmě na tom už v ten moment byl ale celkově špatně.

Jiřímu Bartoškovi diagnostikovali už v roce 2014 rakovinu mízních uzlin. Tu filmový bard porazil. Zákeřná nemoc se ale v posledních letech vrátila a nakonec se mu stala osudnou.

Vyhlášený elegán často budil emoce tím, že se ani přes svůj zdravotní stav nevzdal svého zlozvyku a velké vášně v jednom – kouření.

Jiří Bartoška s manželkou Andreou

Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně. K herectví se podle svých slov dostal v podstatě náhodou, neboť když jej nepřijali ke studiu dějin umění, šel učit výtvarnou výchovu do pardubického domu pionýrů a na radu přátel si podal přihlášku na brněnskou JAMU. Zde se sešel s řadou pozdějších výrazných hereckých osobností, jako Dagmar Veškrnovou, Bolkem Polívkou, Karlem Heřmánkem, Eliškou Balzerovou či Pavlem Zedníčkem.

Po studiu krátce působil v brněnském Divadle na provázku, v roce 1973 spolu s Heřmánkem a Zedníčkem zamířili do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil především jako Jakub ve hře Jakub a jeho pán. Po odchodu do Prahy zakotvil v Městských divadlech pražských a od roku 1978 v pražském Divadle Na zábradlí, které opustil teprve s rozpadem původního souboru počátkem devadesátých let. Mimo jiné hrál krále v Hamletovi, Ivana v Bratrech Karamazových, Macbetha, Dona Juana, v Národním divadle hostoval v Úkladech a lásce či v Aristokratech.

Divadlo bylo jeho srdeční záležitostí, nejvíce jej však proslavil film. Ačkoli první snímek natočil až jako osmadvacetiletý, jedna z prvních rolí, lovec Sokol v trilogii filmů z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu, z něj ihned udělala idol dívčích srdcí. Bartoška tak desítky let patřil k nejpopulárnějším hercům v zemi, média jej častovaly přívlastky jako český Delon, erotický symbol či lev salonů. Jeho soukromý život byl však takřka příkladný a nezavdával příliš šancí bulváru: celý život žil s jednou manželkou, archeoložkou Andreou, kterou označoval za výhru v loterii. Měli spolu dceru Kateřinu a syna Janka. Svoji pověst idolu žen vysvětloval prozaicky: „Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidi řekli, to bude asi charakterní, férový člověk.“

Jiří Bartoška

Kromě herectví byla druhou velkou životní rolí Jiřího Bartošky práce pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Od roku 1994 stál v jeho čele a za tu dobu se mu spolu s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou, která zemřela v roce 2022, a jejich týmem podařilo skomírající přehlídku vrátit mezi elitní festivaly.

„Hodně lidí si myslí, že film se natáčí tak dlouho, jako se promítá. Ale film se točí čtyři měsíce, pak má pět měsíců postprodukci - a stejné je to i s festivalem. Ten se připravuje celoročně a trvá jen deset dnů. Pro mě je rutinou v tom smyslu, že víme, kdy a kde bude. Zajímavé je, kdo přijede a jaké filmy se promítnou. Ale těch deset dnů je pro mě zkoncentrovaný celý rok,“ řekl Bartoška před lety v jednom rozhovoru. Spolu se Zaoralovou získal v roce 2017 Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

V listopadu 2014 bylo Bartoškovi diagnostikována rakovina, která postihla mízní uzliny v mezihrudí. Herec byl nucen kvůli nemoci rušit divadelní představení i odmítnout roli v životopisné sérii Já, Mattoni. K filmování se vrátil rolí veterináře, který se rozhodl vzít svůj život do vlastních rukou, v úspěšné komedii Teorie Tygra režiséra Radka Bajgara, která měla premiéru v březnu 2016 a patřila k nejúspěšnějším tuzemským filmům roku. V září 2017 se vrátil i k divadlu rolí čerstvého nebožtíka spisovatele Jankulovského v komedii Petera Abrahama Moje hra, kterou v pražském Divadle Kalich nastudoval režisér Jan Kačer. Jeho posledními snímky jsou komedie Zbožňovaný a Kurz manželské touhy z roku 2021 a animované rodinné filmy Nagano - zrození hrdinů z roku 2023 a oceňovaný Život k sežrání z loňského roku.

V roce 2023 prezident Petr Pavel udělil Bartoškovi Medaili Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Fotogalerie 13 fotografií