Na co Zdeněk Pohlreich sáhl, to fungovalo na jedničku s hvězdičkou. A to nemluvíme jen o jeho skvěle rozjetých restauracích, kde se dveře netrhnou, ale především o televizních projektech, které dělal.
Když začal pořad Ano, šéfe!, byl to obrovský boom, jeho přímá a upřímná povaha si získala mnoho fanoušků, lidová mluva se přiblížila více lidem z menších měst a ti, co milují vysokou gastronomii, těm se zalíbil tím, co umí. A že takových kuchařů v Česku moc není.
Najednou byl všude, lidé ho milovali, v novinách s ním vycházely rozhovory, rád byl středem dění. Moc dobře si uvědomoval, že televizní sláva mu nejen přinese to, že ho lidé budou poznávat na ulicích, ale především o jeho restaurace bude o to větší zájem.
Toto období trvalo dlouhých devět let, kdy zmíněný pořad byl celou dobu na vrcholu. Jeho osobité zachraňování podniků se stravováním se již dnes stalo legendárním a jeho hlášky zůstanou nesmrtelné. Sám Zdeněk poznal, kdy má skončit. Tedy alespoň jsme si to mysleli.
„Žádný rozkol, žádné drama. Prostě jsem ztratil chuť pokračovat,“ nechal se slyšet Pohlreich. Chtěl se začít víc věnovat svým podnikům, více cestovat, stáhnout se do ústraní, což by po takové době dávalo smysl. Všichni mu tleskali za odvahu opustit rozjetý projekt.
Sám Zdeněk měl televize plné zuby, ale dlouho mu to nevydrželo.
Zdeňkovo rozhodnutí nebýt už vidět netrvalo dlouho. Asi se mu zastesklo po televizi, po slávě, po tom být středem pozornosti. Jak jinak si vysvětlit, že se zaprodal do dalších projektů televize Prima. Nebo ho snad přemlouvalo samo vedení, aby se vrátil? Jeho jméno přece jen mělo nějakou váhu a záruku kvality.
Bohužel už to byla chvílemi až trapná zábava, kdy vyhlášeného kuchaře, který toho v životě hodně dokázal a uměl to dát najevo, začali převlékat do různých obleků, aby nebyl k nepoznání a mohl tak kontrolovat restaurace.
Zdeněk Pohlreich v pořadu Superšéf jako neohrožený motorkář z Německa
Jenže to připomínalo spíše takovou céčkovou televizní zábavu, která už s tím drzým a upřímným „šéfem“ neměla nic společného. Taky to brzy museli zrušit, protože i ti nejotrlejší diváci si začali klepat na čelo.
Další nabídka byla minirole v seriálu Slunečná, kterou také přijal s otevřenou náručí. Což se mu na jednu stranu nelze divit, protože je divácky velmi úspěšný, ale na druhou stranu, kde je jeho předsevzetí jít do ústraní?
Jeho snaha být vidět nabírala zase na obrátkách, když s dalšími slavnými kuchaři vstoupil do pořadu Prostřeno, aby všem amatérům ukázal, jak se to má dělat. Předváděl se tam, snažil se mít na všechno odpověď, zdálo by se, že to byl zase ten starý dobrý Pohlreich, který si s nikým a ničím nebere servítky.
O pár dní později opět přepnete na Primu a tam se objevil v dost zvláštním pořadu s názvem Zlatá maska, kde ho maskéři oblékli do kostýmu Krokouše a porota složená z Jiřiny Bohdalové (89), Jakuba Prachaře (37) a Libora Boučka (39) měla hádat, kdo v té masce je, zatímco on se snažil o zpěv.
Pro Zdeňka to muselo být obrovským zklamáním, že s jménem zaručujícím kvalitu se podepsal pod něco tak strašného, že by staré estrády ještě mohly závidět.
Zlatá maska je další počin, kde se Zdeněk objevil před obávanou porotou.
Neměl by se upisovat každému pořadu, který mu nabídnou. Měl by si držet tu laťku hodně vysoko, být pořád za toho uznávaného Pohlreicha, jehož si každý cení, a nejít za každou cenu po slávě nebo po tom se zavděčit domovské televizi.
Byla by to škoda, kdyby ho podřadná zábava připravila o jeho tvrdě vydřené renomé.
Fotogalerie |
205
103
68
55
46
38
