Co bychom měli dělat, když naše dítě neposlouchá, válí se po zemi, řve na celé kolo třeba v tramvaji a zlobí? Podle paní Šíp Staňkové ho máme nechat, aby projevilo svoje emoce, a vnitřně se uklidňovat. Pokud bychom vybouchli a dítěti, nedej bože, řekli, že se chová nemístně, už máme asi mířit rovnou na terapii.
Pokud bude chtít dítě pojídat třeba ze země psí výkaly, máme si podle paní Zdeňky uvědomit, že jsme to my sami, komu chování dítěte vadí. Zeptejme se tedy, proč nám to vadí, a pojďme s tím pracovat. Pokud už dítěti výkal odepřeme, měli bychom mu vysvětlit, že jsou v něm bakterie. Co na tom, že tomu roční dítě nerozumí. To prý zase až tak důležité není.
Šíp dál tvrdí, že bychom se k dětem měli chovat jako ke svým váženým přátelům. A je přirozené, když se jim snažíme zabránit v tom, aby děti ublížily samy sobě nebo svému okolí. Paní matka se ale ptá, zda na to máme vůbec právo. Netuší, zda má třeba právo někomu zabránit, pokud se pokusí o sebevraždu. Na to má naštěstí názor alespoň český zákon.
A co na tuhle volnou výchovu samozvaných expertek na rodičovství říkají vystudovaní odborníci?
Ti upozorňují na to, že maminka a tatínek nejsou kamarádi, ale především rodiče. Svoje dítě logicky milují a podporují, musí mu ale stanovit i jasné mantinely. Pokud je dítě překročí, logicky ponese následky. Příliš volná výchova může uškodit stejně jako pedantství.
„Dítě se učí v rodině. Když se rodič k dítěti chová jako k partnerovi v momentě, kdy je dítě malé, je to špatně. Dítě pak prosazuje, co chce, bez ohledu na své okolí, a to je špatně. Dítě se pak zmateně pohybuje mezi vrstevníky, ve škole a ve všech budoucích sociálních vztazích,“ říká na téma volné výchovy například uznávaná psycholožka Václava Masáková.
Fotogalerie |
khous
