Farář Řehoř Pavel Urban při mši řekl, že Páral by si nepřál, aby kvůli jeho odchodu truchlili, ale aby si jej pamatovali a vzdali hold jeho životu. „Lidé si jej budou pamatovat jako galantního a usměvavého pána, které potkávali na ulicích Mariánských Lázní,“ uvedl.

Dřevěnou rakev s ostatky spisovatele zdobila kytice rudých růží. Kolem pak bylo mnoho věnců a květin, které přinesli smuteční hosté a Páralovi příznivci.

Mariánské Lázně si Páral oblíbil a žil zde střídavě s Prahou od roku 1995. Stál u zrodu mariánskolázeňské Stezky spisovatelů, v roce 2017 symbolicky „podepsal“ její základní kámen a stal se jejím prvním spisovatelským patronem. Pokoušel se rovněž oživit lázeňskou tradici kolonádním seznamováním, protože, jak sám říkal, mladí lidé se dnes už neumí seznamovat přímo, ale spíše přes počítač nebo telefon.

Vystudovaný chemický inženýr začal psát v 60. letech minulého století a postupně se stal jedním z nejčtenějších, ale i nejrespektovanějších autorů své doby. V románech Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena, Mladý muž a bílá velryba či Radost až do rána, z nichž bylo mnoho zfilmováno nebo převedeno do divadelní podoby, čišel suchý popis notně vášnivých emocí.

Těch se nevzdal ani ve svých polistopadových prózách, Kniha rozkoší, smíchu a radosti či Playgirls 1 a 2, které už kritika nepřijímala s takovým nadšením.

Fotogalerie 6 fotografií