Vladimír Brabec se narodil v Praze na Žižkově. K herectví měl sklony už od dětství. Tatínek byl totiž ochotník. Zpíval v Kühnově dětském sboru a v letech 1946–1948 hrál v žižkovském Divadle Akropolis. Jeho vášeň ho přemohla, šel tedy studovat DAMU. Mezi jeho učitele patřil například Radovan Lukavský a studoval v ročníku s Janou Štěpánkovou nebo Josefem Zímou.
Jen pár let po absolutoriu se stal členem souboru Národního divadla, kde vyjma šestileté pauzy vydržel až do roku 1993.
Své místo našel následně na prknech muzikálových divadel. Dokonale mu sedla třeba role boha v muzikálu Kleopatra, divákům však zůstane v paměti zejména jako major Zeman ze seriálu z roku 1974. Mladší ročníky si ho pamatují také jako potrhlého krále z Troškovy pohádky Z pekla štěstí.
Proslul však taktéž jako dabér. Svůj charakteristický hlas propůjčil například plukovníku Potterovi z kultovního seriálu MASH a pravidelně namlouval také herce Seana Conneryho.
Za své umění získal Vladimír Brabec v roce 1998 dokonce i Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu, sám danému oboru však ve svém životě nepřipisoval přílišnou důležitost. Jeho posláním bylo herectví.
Než zemřel, toužil dostat ještě alespoň jednu, byť malou roli. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se vrátí do seriálu Ulice, z toho však nakonec sešlo. Poslední přání se mu nevyplnilo.
Nálepka majora Zemana
Postava majora Zemana ho podle jeho vlastních slov ochránila před politickým tlakem: „Nikdo za mnou nepřišel a nezeptal se: Nechceš vstoupit do naší krásné komunistické strany? V tomhle mě major Zeman ochránil,“ svěřil se před několika měsíci Radiožurnálu Brabec.
Ze strany veřejnosti byl přitom několikrát osočován, že propůjčil svou tvář komunistické propagandě.
Nejenže bral na tehdejší poměry obrovský honorář, tedy 800 korun za natáčecí den, ale byla mu navíc udělena Státní cena Klementa Gottwalda. Veřejnost ho navždy zaškatulkovala. Svou pověst mohl jen stěží ovlivnit. S komunisty přitom nesouhlasil.
„Řeknu vám upřímně, že jsem byl v roce 1969 v zahraničí a rozhodnutý emigrovat. Ale děti byly tady,“ nechal se zpětně slyšet herec.
Po dobu natáčení odešel z Národního divadla a stal se zaměstnancem Barrandova. Musel být denně k dispozici. Z vražedného pracovního vypětí ho stihl první infarkt.
V životě ho pak potkaly ještě další dva. První v roce 2002. Třetí srdeční kolaps prodělal před dvěma lety. Ležel 14 dní v kómatu.
V roce 1955 se režisér Brabec oženil s Naděždou Znamínkovou. Měli spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Mladší Helenka je herečkou a dabérkou.
Naděžda zemřela počátkem jara 2016. Podlehla mozkové příhodě. Žili spolu 62 let. Vladimír se zhroutil. Smrt manželky byla prapočátkem jeho zdravotních problémů.
Letos v dubnu padl k zemi při usedání do křesla a celou noc nedokázal vstát. Až ráno se doplazil k telefonu a zavolal pomoc. 1. září svůj boj vzdal.
Fotogalerie |