Nemyslete si, že když jsou dva lidé jen kamarádi, že jejich „rozchod“ nebolí stejně nebo o nic méně než rozchod či rozvod partnerů. Vaše spřízněná duše nemusí být jen ten, s kým sdílíte lože a stůl, možná i proto jsou pak takové rozkoly mezi pracovními partnery ještě horší.
Nová láska se dá víceméně sehnat snadno, ale když vás opustí partner, se kterým roky budujete něco, co nese peníze, prestiž, zájem a úspěch, to se pak může stát i to, že náhradu za něj nenajdete nikdy a společná letitá práce najednou přijde vniveč. Pocit prázdnoty je to děsivý, dostavuje se zklamání, lítost, obavy o budoucnost a samozřejmě i vztek. Nezbývá nakonec než doufat, že čas všechno zahojí a možná se najde někdo, s kým by bylo možné novou kariéru rozjet znovu.
To je ta bláhovější varianta. Ta reálnější je, že čas vše zahojí a vy se po „profesním rozchodu“ vydáte sólo. Určitě vás to bude stát více úsilí a zejména se dostaví pocit, že musíte začínat zase znovu, ale když se „zadaří“, můžete nakonec dopadnout jako tady staří bardi Karel Šíp (76) a Jaroslav Uhlíř (75), kdysi nerozlučná dvojice, která si zažila pravý bolavý rozchod se všemi fázemi, jež známe z milostných vztahů.
Šíp chtěl pokračovat v komediální lince, Uhlíře už to štvalo, přestože jsou oba velmi umělecky nadaní, je to tak, že jeden umí psát a druhý umí skládat. Oba se tedy doplňují, ale dělat něco sám je už těžší, pořád tam chybí ta stejně naladěná polovička. A tak když jejich profesní vztah došel do bodu vyčerpání, rána to byla pro oba.
„Jarda je čistokrevný muzikant a najednou se dostal do fáze, kdy ho lidé vnímali víc jako toho televizního komika než hudebního skladatele, a to mu začalo vadit. Kdyby přišel a na rovinu řekl, že už tu televizi dělat nebude, bylo by to asi lepší, než to pak nakonec bylo. Nakonec jsem to byl já, kdo navrhl, abychom se rozešli, i když mi srdce krvácelo,“ popsal odloučení své spřízněné duše Karel Šíp pro televizní dokument.
Ani Uhlíř to nenesl dobře, srdce krvácelo i jemu a není snadné navázat jako samostatná jednotka na takový úspěch, který měli spolu coby duo, přestože si to Uhlíř přál víc než Šíp. Oba se pak museli trochu hledat a zkoušet spolupráce s jinými lidmi, samozřejmě neunikli ani jeden tomu, co o něm údajně ten druhý říká. A nebyla to jen finanční ztráta, ale i profesní záškodnictví, přece jen, jak říkáme, i pracovní rozchody bolí stejně jako milostné a i z pracovní lásky se někdy stane hluboká nenávist.
Je dva to údajně po rozpadu dua potkalo, ale je tomu těžko věřit. Jednak pánové už byli v té době na vrcholu sil a nemuseli se bát, že se jeden bez druhého neuživí, přece jen již měli svá slavná jména, jednak když se na ně podíváme nyní, na dva letité kmety, na jejichž korunu už dávno padl sníh, jak se spolu srdečně baví na pohřbu starého kamaráda, jejich řeč těla mluví za vše.
Srdečnost, náklonnost a obyčejná radost ze setkání se starým přítelem z „bromance“, s kým se toho tolik prožilo dobrého i zlého, fotky Uhlíře a Šípa jednoduše dojímají.
Oba vědí moc dobře, že se již delší dobu kácí i v jejich lese a zabývat se minulostí nikomu nepomůže a na pohřbu pak nejméně. Ostatně kdy jindy bychom měli slavit život a setkání s lidmi, kteří nám udělali zásadní rýhu do srdce, než právě v momentě setkání se s věčným koncem a vědomím, že pak už nepůjde napravit nikdy nic.
Fotogalerie |
