Když si minulý rok přebíral Thálii za šíření divadelního umění, dojatě mluvil o Divadelním spolku Kašpar, o tom, jak práce mluví za něj, o podpoře své manželky Evy Elsnerové, jež s ním seděla v lóži, a celému publiku ukázal, že vedle jeho ženy sedí jeho maminka a jak vypadá.

Byl to v ten okamžik obecně velmi citlivý moment, protože vidět naživo Jakuba Špalka mimo Divadlo v Celetné je jako dneska vidět někde motýla, radši si na ně taky zajdete do botanické zahrady, tam máte větší jistotu než někde volně na louce. A nyní se všem, kdo u jeho zasloužené chvíle byli, vybaví Špalkova děkovačka ještě v jiném rozměru.

V té době, kdy si přebíral krásnou Thálii, už TO věděl.

Jakub Špalek si přebral Thálii a ukazuje na svou maminku. V tu dobu nikdo nevěděl, že on už ví.

Nádor pod ledvinou, čtyřměsíční chemoterapie, metastáze prakticky po celém těle, morfinové náplasti... To nechcete číst v souvislosti s Jakubem Špalkem, jelikož Špalek je z té sorty umělců, nikoliv celebrit, o němž... nevíme nic, ale přitom bychom měli vědět hodně, protože žil pro umění a na jeho práci je to vidět.

Maximálně si vzpomeneme, že jeho sestra je herečka Petra Špalková a pak se nám vybaví, že jako mladý hrál v kultovních filmech Jízda a Šakalí léta. Tím to pro většinu veřejnosti končí, jelikož Špalek nikdy nikam nechodil, ničeho se neúčastnil a rozhovory taky nedával. O soukromí absolutně ne. Proto je pro většinu lidí poměrně překvapivé a možná až šokující, že roky o Jakubovi Špalkovi neslyšeli a nyní všichni víme, že s jeho zdravotním stavem to vypadá velmi zle.

Kam se poděl po svých filmových úspěších? Proč už nebral žádné podobné osudové role? Kde se celou dobu schovával? To ví jen návštěvníci Divadla v Celetné a fanoušci Kašpara. Špalek s Janem Hřebejkem založili Divadelní spolek Kašpar po sametové revoluci a mimochodem sám byl možná že dokonce prvním, kdo dal po autonehodě s vážnými následky divadelní šanci Janu Potměšilovi, jenž minulý týden zemřel na zdravotní komplikace.

O Kašpara bojoval Špalek ze všech sil a po celou dobu, co je spolek na světě. Není to zrovna práce, která vám zajistí pohodlný život, neustále se vám do něj pletou dotace, změny lidí na Ministerstvu kultury a rozdílné rozpočty. Jeden rok je sezóna v pohodě, druhý rok má Kašpar jako nezávislý spolek strach o svoji existenci a je neustále zadlužen. To, mimochodem, na zdraví dlouhodobě taky nepřidává.

Donkichotský Špalkův boj nejen o nezávislého Kašpara se snažila pokrýt ve svém časosběrném dokumentu Helena Třeštíková. Jeho život, alespoň jak působí navenek, je spíš obětování se pro jeden větrný mlýn, na němž mu celý život tolik záleželo, než dramatická či herecká kariéra s nepřeberně nabídkami.

Špalek sice patří mezi jedny z nejtalentovanějších lidí své generace, kdo ho viděl na divadle, ten v tom má jasno, ale široká veřejnost si ho užila jen dvakrát před třiceti lety a dál nic. Dobrovolně se zcela stáhl a svůj talent dával jen těm, kdo se ho sami rozhodli vyhledat a trochu se o to i snažili. Proč? Ostatně – asi věděl, co dělá, Thálie za přínos se neuděluje jen tak někomu.

Jedna věc se ale o něm nesla. Že má obrovský talent a k němu má navíc býčí povahu, takže by si chtěl jako herec možná pár, možná víc věcí dělat po svém. A to je něco, co režiséři nemají úplně rádi. Je to důvod, proč se vzdal filmování? Nevíme. Je Jakub Špalek umanutý chlap, který se nechce nechat vést? Taky nevíme. Rozhodl se pro divadlo a pro principálství proto, že ho nikdo nebude dirigovat? To taky nevíme.

Co my vlastně o Jakubovi Špalkovi víme? Skoro nic. A je opravdu škoda, že se o něj začnou všichni zajímat až teď.

Fotogalerie 11 fotografií