52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech je za námi a můžeme začít bilancovat. Když se poohlédneme zpátky, dojde nám, že nám v paměti neutkvěl žádný zásadní moment, na který bychom vzpomínali celý rok. Karlovy Vary se letos rozhodně neotřásaly v základech jako v předešlých ročnících.
Z pohledu novináře šlo o velmi nudný, až podprůměrně strávený „týden“. Jediné, co se nezměnilo, byly všudypřítomné večírky. Ačkoliv všechny celebrity do jedné tvrdí, že do Varů jezdí jenom kvůli filmům a alkoholové dýchánky jsou druhořadé, není tomu tak.
Zřejmé je to i ze dvou hlavních partnerů festivalu. Jedním je Finlandia Kokos bar a druhým výrobce šampaňského Moët. Sám prezident Bartoška se akcí Moëtu několikrát zúčastnil a jeho syn Janek byl hned několikrát viděn ve Finlandia stanu.
I proto je zřejmé, že vše zásadní se dělo vždy na večírcích. A ačkoliv je pro někoho nepochopitelné, že někdo může přijet pracovně na festival do Karlových Varů a nevidět žádný film, je tomu tak.
Obyčejný den novináře totiž začíná v osm ráno na poradě, kde se vyhodnotí nejlepší témata z předešlého dne a udělá se plán na ten následující. A zatímco fotoreportér se ihned po poradě vydá na kolonádu, kde od ranních hodin korzují známé tváře, novinář za den napíše průměrně 4 články, mnohdy víc.
Pokud bychom to vzali z pohledu fotografa, který většinu dne stráví v terénu, tak jenom za jednu cestu od hotelu Thermal k Grandhotelu Pupp, mezi kterými se odehrává hlavní festivalové dění, ujde 1,9 kilometru. Reportér tak za den ujde průměrně patnáct až dvacet kilometrů, protože se neustále přesouvá a málokdy zůstává na jednom místě.
Nejedná-li se o filmového kritika nebo reportéra, novináři se zřídkakdy dostanou do sálu, aby se podívali na film. Sám za sebe můžu říct, že jsem se do kina letos dostal jednou, protože jsem toužil vidět Terminátora ve 3D. Bohužel jsem ale byl tak unavený, že jsem viděl jenom prvních deset minut a závěrečné titulky.
Tisková konference seriálu Lajna.
Filmový festival je také o penězích. Během devíti dní si chce každý ukousnout svůj díl a podle toho také vypadají místní ceny. Ačkoliv je festival postavený hlavně na batůžkářích, kteří sem jezdí jakoby na socku, ceny u stánků tomu neodpovídají. Do Moët baru si troufli zajít jenom ti nejodvážnější a nejlevnější to nebylo rozhodně ani v přilehlém Finlandia baru, kde láhev vodky stála neuvěřitelných 1350 korun.
Levné nebylo ani jídlo na stáncích před hotelem Thermal, kde se většina festivalových hostů občerstvovala, protože levnější už to bylo jen u McDonald’s.
Průměrný novinář tak v Karlových Varech za devět dní ujde 135 kilometrů, jelikož se pracuje od osmi do tří do rána, naspí celkově jenom 45 hodin. Poněvadž průměrný oběd vyjde přibližně na pět set korun, utratí až deset tisíc za jídlo.
Karlovarský festival opravdu není o filmu. Jde o dobře fungující byznys a setkání se slavnými herci je jenom záminka pro devět dní nekončící večírek, ty se totiž odehrávají na každém rohu karlovarské kolonády. Vinárna Bokovka či Becher’s bar by vyprávěly, kdyby mohly. A nutno říct, že jsou tací, kteří by se upsali ďáblu, aby je umlčeli.
Fotogalerie |
