Pro Vandu Hybnerovou je klaunství životní filozofie a ve spolupráci s Natálií Kocábovou uvedla i hru Slávy dcery v divadle La Fabrika, která je inspirována jak jejím otcem, tak i ruským klaunem Slavou Poluninem. Právě s otcem Borisem Hybnerem neměla herečka vždy jednoduchý vztah a cestu si k němu musela hledat postupně. Díky představení ale došla k jakémusi smíření.
„Trvá to, než se to překlopí do toho, že začnete toho rodiče brát jako svůj vzor. Člověk se dlouho vzteká a vymezuje se, nechce slyšet žádné rady a chce si dělat všechno po svém. Pak mu dojde, že je daleko lepší nechat si poradit a nechat se pochválit a vzít to tak, že přebírá veslo v řemesle,“ uvedla Hybnerová pro Expres.
Zeptali jsme se jí i na to, zda v sobě někdy tátu vidí. Ať už na jevišti, nebo třeba v osobním životě. Herečka přiznala, že okolí si podobnosti všímá, i když radost jí to dlouho nedělalo.
„Já ne, ale spousta lidí mi to říká, někdo je po tatínkovi zrzavý, někdo zdědí matematický talent. Když v tomhle prostředí někdo vyrůstá, je to nakažlivé. Ve výsledku jsem za to ráda, i když jsem se kvůli tomu dlouho vztekala. I kvůli tomu vznikla hra Slávy dcery, která je o tom, jak se vyrovnat se slavným otcem a s tím, když chcete jít v branži stejnou cestou,“ řekla Hybnerová.
Vanda Hybnerová je už také babičkou, starší dcera Josefína Rašilovová jí porodila před dvěma lety vnouče.
„Mám dvouletého vnuka a skrze něj vidím, jak některé věci vidí a reaguje na ně a jak pozoruje okolí. Někdy je zklamaný, že je něčím fascinovaný a pro okolí je to jenom běžná rutina,“ rozněžnila se Vanda, kterou vnouček inspiruje, protože samotné řemeslo klaunství v sobě kombinuje dětskou naivitu s moudrostí starců.
Vanda Hybnerová se Slavou Poluninem
„Pak se člověk odebere do stáří, všechno už prožil a začínají pro něj být důležité třeba úplně drobnosti. Právě pohled dítěte a starce snoubí klaun,“ vysvětlila herečka, pro niž sice není klaunství aktivitou jedinou, rozhodně ale patří mezi její životní vášně.
„Je to věc, kterou procházím celým životem, jako dcera klauna jsem se narodila, takže jsem se od dětství dívala na věci z jiných úhlů než děti, které vychovával třeba inženýr ekonomie nebo lékař. V každé situaci jsem pracovala s fantazií, věci si přibarvovala. Když jsem se něčeho bála, dávala jsem tomu jiná jména,“ popsala Hybnerová v rozhovoru.
„V době nejhlubšího totáče mi tento pohled na svět hrozně pomohl. Dovedu si ale představit, že pro spoustu lidí je klaun postava, co rozdává hranolky, nebo něco děsivého, protože může být třeba i hororovou postavou,“ pokračovala.
Vanda Hybnerová se Slavou Poluninem
Lidé Vandu Hybnerovou milují, patří mezi naše nejobsazovanější herečky, i když se teď soustředí hlavně na divadlo. Fanoušci o ní mluví, jako by ji znali osobně, jako o ženě, která si na nic nehraje a je takzvaně lidová.
„Já tu zpětnou vazbu úplně nemám, když člověk něco točí, moc reakcí se nedozví, pokud mu lidé přímo nenapíšou, a peoplemetry nejsou nic, co bych sledovala. Stěžejní je pro mě divadelní práce. Když se podíváte na plakát a zjistíte, že máte vyprodáno, je to to největší ocenění,“ dodala s úsměvem herečka, která působí i jako režisérka a aktuálně připravuje film Můžem i s mužem.
Fotogalerie |
35
3
3
3
2
1
