Když se podíváme na životopis nového porotce ve StarDance Václava Kuneše (43), který nahradil Jana Révaie, jehož zlákala nabídka do Tváře, je to impozantní čtení. Skoro by se mohlo zdát, že se v Česku urodil takový místní Michail Baryšnikov, Kuneš se může chlubit nejen svou vlastní taneční skupinou, ale oslňujícím zahraničním angažmá.
Jen na Wikipedii, kde najdete vše pod jeho heslem, je výčet souborů, které ho angažovaly, a hvězdných umělců, s nimiž spolupracuje, tak mohutný, až oči přecházejí. Nikdo nepochybuje o tom, že Kuneš v tom, co dělá a čím se živí, dosáhl vrcholu a v porotě StarDance tak možná sedí člověk, jenž je znám v zahraničních uměleckých kruzích, zatímco jeho vlastní krajané se s ním teprve musejí sbližovat.
Ti, kteří čtou společenské plátky, si jej možná již spojili s moderátorkou a bývalou tanečnicí Kristinou Kloubkovou (41), oba jsou spolu žijí již nějaký ten pátek a doposud to bylo tak, že Kristina byla ve vztahu ta slavnější. Nebýt StarDance, bohužel pro Václava Kuneše by jej tady nikdo neznal, tak to holt bývá u lidí, kteří svou profesi směřují hlavně do zahraničí.
Kristina a Václav spolu studovali na taneční konzervatoři a znovu se potkali, respektive dali dohromady až tehdy, co si oba prošli manželstvím a mají z něj děti.
Je tedy dobře, že alespoň přes sledovaný pořad se Kuneš zaryje do povědomí veřejnosti tak, jak si pro své úspěchy zaslouží, teď ještě záleží na tom, jaký zanechá v divákovi dojem.
Prvně je třeba se zamyslet nad tím, že lidem, kteří jsou z povahy příliš pozitivní a dobrosrdeční, je zatěžko poukazovat na chyby druhých, či z nějakého důvodu odmítají vidět to špatné, protože se hlásí k teorii, že pochvala, byť i za maličkost, dokáže v jednotlivci vybudit větší snahu.
Václav Kuneš bude nejspíše přesně jedním z nich.
Kritika má pomoci i těm, kdo posílají hlasy
Od doby, co sedí v porotě StarDance, od něj ještě ani jednou nepřišla jediná výtka vůči hodnoceným párům. Kuneš používá obraty, za které by se nemusela stydět ani Lucie Bílá, která má v každé talentové soutěži osmkrát po sobě husí kůži nebo s každým druhým vystoupením tleská vestoje.
Jenže toto je trochu jiná disciplína než pěvecká show.
Pokud někdo umí nebo neumí zpívat, to laický divák slyší také, víc k tomu vědět nepotřebuje. Falešné tóny na sebe upozorní samy, ale u tance běžný divák chyby nevidí.
Kritika je proto zásadní, ne aby shodila soutěžící, ale aby porotce prokázal divákovi službu. Diváci jsou ti, kdo hlasují, a přestože u nich rozhodují také sympatie, divák potřebuje návod od odborníka, jak by se měl rozhodnout. Je naprostá většina lidí u televizních obrazovek, která tyto tance tančit neumí, nezná terminologii a kroky, od toho je tam odborná porota, jejímž úkolem je to vysvětlit.
Na StarDance se také dívají novináři, neboť i ti pak píší shrnující články, ale jak se mohou zorientovat v tom, kdo se předvedl a kdo pohořel, když je porotce nenavede svým odborným hodnocením a namísto toho použije prázdnou frázi o kráse a srdíčku? Tancovala celebrita dobře? My nevíme. Líbit se nám to může, ale „líbění se“ k ničemu není. Když nám to porotce neřekne, jsme v koncích a čtenář, který přenos neviděl, ale chce si přečíst, jak kdo tančil, bude ve stejných koncích jako nevědoucí autoři článků.
Mezi Václavem Kunešem a Tatianou Drexler (a pomalu již i zbytkem poroty) se začínají rozevírat největší nůžky, zatímco Kuneš sází vysoká čísla, Tatiana k jeho osmičce přiřadí pětku a pozornému divákovi neunikne, že se u toho občas usměje. Proč to tak je? Směje se jen tak, nebo ji pobavilo kolegovo vysoké číslo?
Je těžko si toto vyložit.
I katů se lidé v soutěžích nemohou dočkat
Václav Kuneš se věnuje hlavně choreografii a baletu, alespoň co se píše v jeho profesní historii, nemá za sebou jako jeho kolegové z poroty závody v tancích, nemusí si možná být jist, že jeho hodnocení bude relevantní, ale toto by ho nemělo držet zpátky.
Jako zkušený tanečník jistě rozpozná minimálně v základech chybu a správnost, ale musí nám to i říct.
Rozhodně by se neměl bát toho, že by ho snad měl mít někdo o to méně raději nebo že by ztratil něčí sympatie, ostatně Zdeněk Chlopčík umí soutěžící i rozplakat, a přesto se na něj každý rok těší všichni, právě pro jeho přísná hodnocení.
Kritika, věcná, konstruktivní a jasně pojmenovaná, pomáhá k lepšímu výkonu více než pochvala za nic. Minimálně ale pomůže těm, kdo se na StarDance dívají, protože o jejich hlasy jde v první řadě. Kuneš je stále pozitivně naladěn, a to je dobře, i výtka se nejlépe přijímá, když je řečena s úsměvem.
Když ovšem není žádná, ze soutěže se stane jen souboj v sympatiích a namísto StarDance tu můžeme mít Miss tanečního parketu.
Fotogalerie |