A mezi dvojicemi, které táhnou nejvíc pozornosti, jsou Jan Tuna a Nicole Šáchová. Po Zrádcích mají mezi sebou pořád napětí, ale tady potřebujete parťáka, i když vás štve. V terénu se ukáže, jak rychle se dokáže rozpadnout domluva, když jste hladoví, zpocení a stojíte u krajnice, kde vám nikdo nezastaví.
V Asia Expressu se nehraje na komfort. Dvojice cestují s minimem peněz, bez telefonu a bez moderní navigace. Dostanou mapu, úkol, cíl. A pak už jen běh, stop a shánění noclehu. Každé zaváhání bolí. Každá špatná domluva taky.
Tuna to popsal stručně. „Já stopuju celý život a miluju stopování.“ Jenže hned vzápětí dodal, že v soutěži se i stop mění v loterii. „Opravdu tam byly situace, že neprojelo žádné auto. Bylo ohromné vedro, my byli úplně zoufalí.“ A právě v tom prý poznal, že je tam správně. „Tak jsem říkal: To je přesně ono, to jsem já, tohle chci. Je to jako kurz přežití.“
Sapa jako trénink. Úkol za stovku a poslední drobák
Rozhovor s Tunou jsme točili v pražské Sapě. V místě, které si umí hrát na Asii i bez letenky. Stánky, plastové přepravky, pach rybí omáčky, ruch, který vás nutí zrychlit, i když nikam nespěcháte.
A protože Asia Express je o drobných rozhodnutích, dali jsme mu drobný úkol. Sehnat něco k jídlu v limitu. Tuna to ještě přiostřil tím, že před natáčením držel půst. „Dneska už mám skoro 40 hodin bez jídla,“ prohodil v klidu, jako by šlo o počasí.
Nakonec koupil rybu a betelový závitek a z kapsy vytáhl poslední desetikorunu. „Ještě máme 10 korun, což v takové situaci, když cestujete po Asii a nemáte žádné jídlo, i takováhle částka může znamenat všechno. Třeba vodu,“ říká.
V soutěži tohle nejsou řeči do větru. Když nemáte čas se najíst, protože pořád běžíte a sháníte odvoz, najednou se i malá částka mění v záchranu. A hlavně v další důvod, proč se s parťákem nepohádat kvůli kravině.
Dvě povahy v jedné dvojici
Tuna se v Asii opírá o domluvu, improvizaci, rychlé čtení situace. Oproti tomu Nicole Šáchová, která nemá zkušenosti s cestováním (nikdy nebyla jinde než na dovolené v resortu), má tah na branku a ambici vyhrát celou soutěž. Jan to pojmenoval přímo. „Každý jsme úplně jiný. To jsou dva rozdílné světy.“
Do podobné hry jde člověk jen tehdy, když věří, že to ustojí, a on přiznal, že to pro něj nebyla samozřejmost. „Nevěděl jsem, jestli si vlastně vzájemně můžeme věřit.“
V Asia Expressu je měnou hlavně důvěra, bez ní se vám rozsype i dobrý plán. A Tuna stejně tvrdí, že nejlepší plán je žádný plán.
Persie, která zůstala v hlavě
Když se rozhovor po jídle zlomil do cestování, Jan neváhal ani vteřinu. „Obecně miluju Asii, ale úplně nejvíc, co se mi zapsalo, vrylo do paměti, je Persie, Írán,“ vzpomíná.
Vyprávěl o partě kamarádů, o pánské jízdě, o zemi, která je krásná a zároveň svázaná režimem. A pak hodil detail, který zní jako nouzovka, jenže u něj z toho je highlight celé cesty.
„Nepodařilo se půjčit auto, takže jsme třeba z Teheránu ke Kaspickému moři jeli autobusem, což už jenom to byl zážitek. Autobusy, jaké tam jsou, jsou jak malé letadlo,“ popisuje.
Tchaj-wan a kluk na skútru
Jan Tuna popsal i to, jak během dovolené s dětmi, hledali v Tchaj-wanu přístav, zlobila navigace a oni potřebovali někoho, kdo je pošle správným směrem. Vlezli do fastfoodu.
„Anglicky neuměli vůbec, ale hned si prostě zapnuli překladač, ihned si změnili klávesnici na latinku, ukázali nám to. My jsme poděkovali, šli jsme ven, nasazujeme si helmy, a ještě než jsme je měli nasazené, přiběhl mladý kluk a jel před námi, aby se ujistil, že jsme opravdu trefili. Dovezl nás až do toho přístavu,“ vzpomíná.
Tahle ochota lidí je v soutěži často jediný rozdíl mezi tím, jestli do cíle doběhnete, nebo jestli vás vyřadí úplně obyčejná smůla.
Pak Tuna otočil mapu úplně jinam. Do Rumunska, do Banátu, mezi české vesnice, kde se prý člověk vrací domů, jen v jiné češtině a jiném rytmu.
„Ta staročeština je nádherná, když vás lidi zdraví pozdrav pámbu a říkají: nynčko si dáme pivečko,“ popisuje.
Jak KFC využilo jeho natáčení
Na konci se vracíme po vzpomínkách na cesty domů, do Česka, třeba ke kauze KFC.
„Nebylo to ideální načasování, protože jsem potřeboval být v Evropě a potřeboval jsem být v České republice,“ řekl o odletu do soutěže, když mu zároveň vrcholila kauza se slavným řetězcem, a přidal shodu okolností, kterou sám opatrně označil za podezřelou.
„Nemám pro to samozřejmě žádné důkazy, ale minimálně velmi zvláštní bylo, že ve chvíli, kdy jsem nastupoval do letadla, po několika měsících mlčení vydalo KFC pro Evropu tiskovou zprávu, že je všechno v pořádku,“ popisuje Jan Tuna na závěr.
Fotogalerie |
Čtenáři hlasovali do 19:00 středa 24. června 2026. Anketa je uzavřena.
-
6
-
3
-
3
-
3
-
2
-
1
11
16
11
13
11
5
6
18
