Tereza Kostková je v jednom kole. Dovolenou už si vybrala na měsíc v kuse

Terezu Kostkovou (45) jsme potkali v pražském Radiocafé na křtu knihy Václava Kopty (56) Zlaté časy, odtamtud ale herečka hned pospíchala na akci další, tentokrát na křest knihy Lucie Šilhové Hřích mám pořád v záloze. Do toho se Kostková připravuje každý den na nového hosta v rozhlase, je v televizi, hraje divadlo a zkouší na slovenské Letní shakespearovské slavnosti. Není tak divu, že si vybrala dokonce měsíční dovolenou, aby si pořádně odpočinula. Kostková v rozhovoru promluvila i o svém receptu na štěstí, o strachu i trémě.

Červená je vaše barva, neskutečně vám sedne.

Děkuji, že je moje barva, slýchávám to často. Já červenou ráda mám, jinak bych si ji nebrala, i kdybych to slýchala. Patrně za to mohou mé španělské kořeny, má krev zřejmě přitahuje červenou barvu. (smích)

Jsme na křtu knihy Zlaté časy Václava Kopty.

S Václavem společně hrajeme, jsme blízcí kolegové z divadla, máme spolu moderovat ples Českého rozhlasu a s jeho ženou jsem byla v angažmá, jsme si tedy velmi blízcí. Těším se, že si v létě knížku přečtu.

Posloucháte jeho rozhlasový pořad Zlaté časy, z něhož celá kniha vznikla?

Ne tak často, jak bych chtěla. Tím, že sama pořad mám, se povětšinou ve volných chvílích připravuju na svoji práci. Mnohokrát jsem ale třeba jela ze zájezdu nebo z dlouhé cesty a měla svého hosta už připraveného, pak jsem Václavovi psala, že jsem s ním byla v autě. (smích) Jinak se ale chystám každý den na nového hosta.

Trpěla jste někdy v životě trémou?

Když člověk začíná, s tímto aspektem, který veřejnou profesi provází, se potýká. Ale já nikdy nebyla velká trémistka, trému jsem vždycky dokázala zpracovat. Asi je to i tím, že mě moje práce baví natolik, že by mě tréma brzdila. Takže teď mám ke svojí práci spíše úctu, ve smyslu, že mi není jedno, jak ji odvedu. Trému jsem ale proměnila ve velké těšení.

Co jsou vaše osobní zlaté časy?

Obecně je jako lidé vnímáme jako věc minulosti, časy, kdy jsme byli schopni odhlédnout od věcí, které nás trápily. Tím jistým sítem propadnou nějaké momentální strachy, obavy, nejistoty a zůstane cosi trvalejšího. To, s kým jsme byli, že jsme byli. Také jsme schopni nahlédnout do toho, jak to bylo vzácné, že jsme strávili čas s někým, kdo nám byl vzácný. Já se ale léta letoucí snažím tím sítem věci, co nás děsí, propadat rovnou a vnímat jen to, co je krásné.

Jak to udělat?

Stačí se pro to jenom rozhodnout a nedávat váhu věcem, které úplně neovlivníte. Vnímat, že něco není tak, jak být má, ale na druhou stranu vidět to, co je hezké. Jde vždycky o to, čemu dáte prioritu a na co se zaměříte. 

Vy jste velmi inspirativní a pozitivní. Jak je to v soukromí, jste také tak šťastná jako na veřejnosti?

Myslím, že byste to poznala, kdyby ne. I to, o čem lidé nemluví, je na nich poznat třeba i jen z pohledu.

Tereza Kostková na křtu knihy Václava Kopty

Minulý rok jste prodělala covid-19, jste teď už úplně v pořádku? 

To je, jako kdybyste se mě ptala na angínu, kterou jsem prodělala před dvěma lety. (smích) Jsem už úplně v pořádku.

Co plánujete ve svém pracovním čase?

Teď začíná zkoušení v Bratislavě, kam jezdím vždy na víkend zkoušet na Letní shakespearovské slavnosti. Tam probíhá taková hezká vazba, kdy jedna herečka hraje svou roli v češtině a ostatní je ve slovenštině. Tím, že mám slovenského manžela, je mi tato kombinace češtiny a slovenštiny velmi blízká. Zkouším roli Gertrudy z Hamleta a mám tam skutečně nádherný text. Hrát budu začátkem července na Bratislavském hradě. Dál běží Blízká setkání a skoro každý večer hraju v divadle.

Plánujete i nějakou dovolenou?

Spíše budeme v Čechách. Jsem hodně spontánní, takže možná něco vznikne. Volno jsem si vzala asi na měsíc v kuse, takže tam ten prostor je. Nejsem velký plánovač, klidně se rozhodnu ze dne na den, abychom někam jeli. Nějaké drobnosti jsme ale už zabukovali.

Z jedné akce pospíchala na druhou.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 18:51 pondělí 6. února 2023. Anketa je uzavřena.

  • 17
  • 6
  • 4
  • 2
  • 2
  • 2