jít naiDNES.cz

Klusova manželka s mateřstvím přehání. Není toho ženství už trochu moc?

Šťastná rodina ve společnosti. | foto: Profimedia.cz

Tamara a Tomáš Klusovi jsou známí svým alternativním přístupem k životu, dětem a výchově. To, co někdy vychází z Tamařiných úst, však hraničí s bizarností. V rámci pořadu Women's Talks pohovořila o tom, jak to měla s početím, a pokud nejste naladěni na vlnu vesmírných energií, budete možná pochybovat, jestli sdílíte stejný časoprostor. Vrátí se ještě někdy trend těch neuvěřitelně vtipných pragmatických matek, které se nebojí břitce vyjádřit i stinnou povahu mateřství?

„Já jsem u Josefínky věděla, že přichází, ještě před tím, než jsme ji počali,“ uvedla pro začátek v rozhovoru Tamara Klusová, která na ženství nahlíží velice duchovním až filozofickým způsobem. Představuje si pod ním mateřství, což je dle jejích slov to nejkrásnější, co v ženách je, a když to v sobě probudí, stává se to smyslem života.

A vystoupala, co se duchovní sféry týká, ještě výš. Tvrdí, že si před početím jejich první společné dcery psala dopisy, které ji přivedly k prozření, že otěhotní. A než se stihla spojit spermie s vajíčkem, Tamara už dávno věděla, že jí v břiše roste Josefína.

„Já jsem vlastně odjela do Francie, tam jsem seděla na mole u majáku a psala jsem si takový intuitivní dopis. Myslela jsem, že je to dopis mně, když jsem byla dítě, a pak jsem si ho přečetla cestou do Prahy a říkala jsem si: To vlastně není dopis mně. Byl to zvláštní stav mysli.“

Dcera Josefína se narodila v květnu 2013.

„Vrátila jsem se, šla jsem do bytu a ten večer mě Tomáš požádal o ruku a zároveň jsme řekli „ano“ Josefíně. Ráno jsem mu pak řekla: Tomáši, já jsem těhotná a vím, že to bude holka. Cítila jsem, že přichází, ještě dřív, než došlo k nějakému fyzickému zázraku.“

Šťastná rodina ve společnosti.

I v případě Alfréda znala Tamara pohlaví ihned v den početí.

Těsně před tím, než Klusová porodila, vyplula na povrch fáma, že už je dítě na světě. To prý filozofující nastávající maminku uvrhlo do deprese. Zachvátil ji strach.

„Toužila jsem rodit přirozeně bez zásahů, ale s Josefínou se to nepodařilo podle mých představ. Přenášela jsem, všichni mi předčasně gratulovali a já jsem najednou začala prožívat takový zlý stav a přestala jsem věřit tomu, že to dokážu. Nechtěla jsem ji porodit.“

Problémy první porod provázely i nadále. Tamara totiž odmítala intervenci lékařů. Chtěli po ní dokonce, aby si po porodu odpočala a dítě nechala pár hodin v péči sestřiček. Očividně drzost!

„Pak mi dal můj gynekolog termín, že jestli do pátku neporodím, tak ať se připravím na vyvolávání a na řez. Sama nedokážeš, neporodíš. Ve finále byl porod dramatický a vyvolávaný. Nakonec jsme se vzbouřili proti doktorovi. Když jsem ji už držela v náručí, tak mě chtěli uspat. Prý abych si odpočinula. Říkala jsem: Už mě nechte být!“

Ano, porod je jistě intenzivní zážitek a samo prožívání mateřství tak silné, že si ho bezdětná žena sotva dokáže představit. Dnešní trend se však posouvá do sféry jisté abnormálnosti. Neustálé hlubokomyslné dumání a utápění se v pocitech, řeči o sebenaplnění, úžas a návrat k přirozenosti.

Kam vymizel ten typicky ženský břitký humor, humorizování oteklých kotníků a obecně lidský přístup k mateřství jako takovému?

Jste špatná matka, pokud nerodíte blaženě, se slzami dojetí v očích a úsměvem na rtech? Máte se stydět vyslovit nahlas myšlenku: Proboha, hlavně už ze mě vylez!

Éterické matky prominou.

Fotogalerie

Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 19:00 7. října 2017. Anketa je uzavřena.

  • Trapas
    207
  • Super
    80
  • Tvl
    44
  • Haha
    29
  • Cože
    28
  • Sladký
    16
Komentáře

Mohlo by vás zajímat