„Člověk je dokonalý. Zvykne si totiž téměř na vše. Když hořel amazonský prales, pár lidí to zvedlo ze židle, ale většina to brala jako přirozenou součást přírody. Teď hoří Austrálie. Pozornost lidí k této tragédii je daleko masivnější než v případě Amazonie, ale...,“ zamyslela se Tamara Klusová.
Za pár dní nám prý už nám titulky se slovem Austrálie budou jedno. Ještě hůř, někoho možná i začnou iritovat. Jéžiši, jděte už s tou Austrálií někam, řeknou si podle zpěvákovy manželky lidé.
„Zvykneme si. Zvykneme si na to, že sníh padá až v únoru. Zvykneme si na tropická léta uprostřed Evropy. My si dokonce zvykli na to, že se pořád někde válčí... Že každý den umírají malé děti se svými rodiči uprostřed válek nebo širých oceánů na uprchlických člunech,“ filozofuje.
„Nějak nás víc dojímají popálené koaly než děti, kterým bomba urvala nohy. Volíme populisty, kteří zpívají tu nejkrásnější písničku, protože jsme si zvykli moc nepřemýšlet,“ doplnila Klusová, která se svým přehnaným mudrováním vydala na tenký led.
„Ne, nesmíme si zvykat. Musíme zesilovat soudržnost a pospolitost mezi námi lidmi z celé planety. Dožili jsme se do doby, která už má jiné cíle. Ty cíle jsou globální. Nezvykejme si, prosím, ani na to, že je klimatická změna a nejde nic udělat. Jde. I když je hodně pozdě, my musíme udělat změnu jak v našich životech, tak v přístupu a zodpovědnosti za věci kolem nás,“ vyzvala zpěvačka, která vidí spásu světa v pospolitosti a táhnutí za jeden provaz.
„Nechme laskavost prorůstat vším, co děláme. Ať se šíří jako mor, který zaplaví všechny a všechno kolem nás,“ dodala Tamara Klusová, jež zřejmě pojala podezření, že se do ní vtělil Mesiáš.
Bohužel její slova nepadla na úrodnou půdu.
„Nevím, co po nás obyčejných lidech chcete? Mám přestat žít svůj život, mám posílat peníze na úkor svých dětí a brečet? Je mi to všechno strašně líto, pomáhám planetě, jak můžu, ale už mě unavuje všude číst tyhle texty od srdíčka,“ poznamenala jedna z Tamařiných sledujících.
„Já po vás nic nechci, každý dělejme to, co cítíme, že dělat máme,“ odpověděla poněkud alibisticky Klusová, která tak vlastně vůbec neřekla, jak Austrálii účinně pomoct.
A tak je to u ní se vším. Promluví o nějakém problému a jde od toho, protože svoje už „vykonala“. Doplní to motivačním zvoláním ve stylu V jednotě je síla nebo Táhněme za jeden provaz a má pocit, že vynalezla lék na rakovinu.
Fotogalerie |
