Jiří Strach tentokrát nestaví na známých hvězdách. Večer patřil třem ženám, které film nesou úplně jiné kvalitou než jen viditelností na plakátu. Každá z nich předvedla výkon, který má ambici definovat jejich další kariéru.

První zásadní moment večera se jmenuje Sophie Šporclová. Na premiéru dorazila s maminkou Barborou Kodetovou a už při čekání v chodbě bylo vidět, že film není lehká disciplína ani pro ni samotnou. Přesto působila civilně, přirozeně a bez zbytečné afektovanosti, která by se nabízela. Na plátně představuje starší Malvínu, dívku, kterou život naučil být opatrná, tvrdá a nedůvěřivá, protože nic jiného jí nezbylo. Ve skutečnosti však v Lucerně stála křehká mladá herečka, kterou emoce zavalily tak rychle, že se několikrát rozplakala ještě před samotnou projekcí. U plátna, na chodbě i během rozhovoru. Sophie má silný výraz, sebejistý projev a už teď je zřejmé, že je pro kameru zkrátka typ, kterému člověk věří každé zvednuté obočí. To je v českém filmu vzácná devíza.

Druhou klíčovou postavou filmu je dvanáctiletá Valentýna Bečková. Herečka, která už v Bambitce 2 ukázala, že má rychlejší startovní dráhu než většina její generace. V Mámě to potvrzuje. Nebojí se náročné psychologie, nepřehrává a neschovává se za roztomilou dětskost. Hraje tak, že si člověk říká, jak moc bude český film potřebovat její generaci, pokud se chce někam posunout. Publikum na premiéře její výkon velmi ocenilo a je pravděpodobné, že její jméno neuslyšíme naposledy.

A pak je tu Elizaveta Maximova. Ve filmu hraje Lily, mentálně retardovanou matku na úrovni tříletého dítěte. Většinu času nemluví, vydává jen skřeky, její projev je fyzický, drásající a emotivně vyčerpávající, protože je technicky i fyzicky extrémní. Vypadá úplně jinak než ve skutečnosti. Nejedná se o efektní transformaci, ale o dlouhodobě budovanou figuru, která má přesné gestické detaily a velmi náročnou práci s tělem. Elizaveta na premiéře otevřeně mluvila o tom, že půl roku dobrovolničila v Bohnicích, aby roli pochopila. Je to vidět.

Ve filmu se objevil i Pavel Kříž. Jeho výkon je velkorysý, trochu rozmáchlý a občas působí, jako by testoval, jestli ho kamera zvládne pobrat celý. V Lucerně se o tom vedly malé debaty. Většinou takové to diplomatické „hm, Pavel Hitler Básník“. Naštěstí vedle něj stála Lenka Krobotová. Její vychovatelka je přesně ten typ postavy, která se tváří jako mrcha, ale každému je jasné, že má uvnitř vlastní nepořádek, který se snaží zametat přísností. Hraje ji přirozeně, bez přepínání a bez potřeby si ukousnout víc prostoru. Je to takový herecký protipól Kříže.

Premiéra měla i své společenské momenty. Veronika Freimanová dorazila s Andreou Bartoškovou a bylo vidět, že Andrea po smrti manžela nachází klid právě na kulturních akcích. Žádné okázalé entrée, jen přirozený návrat mezi lidi. Jiří Strach se objevil se svou noblesní manželkou Magdou, která nepotřebuje přitahovat pozornost, protože ji přitahuje automaticky.

A nejmilejším překvapením večera byl Jiří Chalupa. Legendární dramaturf a moderátor Studia Kamarád dorazil s vnoučaty a v mžiku se ocitl v obklíčení lidí, kteří si jen chtěli podat ruku. Stal se nechtěně „Dědečkem hříbečkem večera.“

Strach přinesl film, který se nebude líbit každému. Ale to je právě důvod, proč se o něm bude hodně mluvit. A premiéra ukázala, že české publikum umí být citlivé i vtipné zároveň. Někdo plakal, někdo si povídal, někdo se cynicky smál tomu, jak Kříž málem vypadal jako „Hamlet z děcáku!. Každý si odnesl něco.

A to je vždycky dobré znamení.

Fotogalerie 13 fotografií