Lunetic nepředvedli jen další nostalgický koncert pro ty, kteří kdysi znali nazpaměť každý pohyb z Mámy. Byl to sraz jedné generace se sebou samou a s dobou, kdy plakát z Bravíčka visel nad postelí, kazety se doma pouštěly pořád dokola, přetáčely se na tužce a popové kapely měly sílu vyvolat opravdovou hysterii.
Pamatuju si to naprosto přesně. Sestra si doma pouštěla kazety Luneticu a prožívala je způsobem, který dnes mladší generaci těžko vysvětlíte. Malá domácí mánie. A když jsem ji vedl na koncert v Praze, člověk pochopil, že kolem Luneticu tehdy nevznikl jen úspěch, ale regulérní davové šílenství.
Já byl tehdy spíš na Kata, Chaozz a trochu jiný druh devadesátkové energie. Právě proto bylo zajímavé vidět po letech v O2 universu obě tyhle linky vedle sebe. Na jedné straně Lunetic, povrchní pop, refrény a návrat do doby, kdy se hvězdy lepily na zeď. Na druhé straně Kato z Prago Union, pro mnoho lidí pořád i Deph (Adam Svatoš) z Chaozz, jako připomínka rapové větve stejné generace. Jiný svět, jiná poetika, ale stejná doba a nostalgie.
Ten večer zároveň ukázal ještě i něco jiného. Že Lunetic nejsou jen písničky, refrény a vzpomínka na devadesátky, jsou zajímavá chemie, a právě proto bylo tak důležité, že se na pódiu objevil Martin Kocián.
Ano, Lunetic dnes umějí udělat velkou show i bez něj. Vašek Jelínek, Aleš Lehký a David Škach drží značku při životě, odmakají koncert, zazpívají hity a publikum dostane přesně to, kvůli čemu přišlo. Máma, Ať je hudba tvůj lék, Only You, Dotyky a návrat do mládí. Ale uhlazená nostalgie má jeden problém, když je příliš dokonalá, začne připomínat jen firemní večírek.
Kocián do toho přinesl neklid
Martin Kocián nikdy nebyl nejdokonalejší produkt popového průmyslu. Nebyl ten, kterého by si člověk vzal jako vzor spolehlivosti, disciplíny a klidného života. Ovšem popkultura nestojí jen na spolehlivosti, stojí i na tom, které se nedá naučit, a Kocián to pořád má. Ve chvíli, kdy se objeví, začne být jasné, proč Lunetic nebyli jen hezká parta kluků, ale fenomén.
Je v něm kus průšvihu, kus kluka, který nezestárl jako ostatní, kus devadesátek, které nebyly vždy jen elegantní, ale i sprosté a divoké. To nejde nahradit choreografií ani vizuální projekcí. Kocián na pódiu nepůsobí jako host, který si přišel odjet povinnou píseň.
Fanoušci to věděli dávno před koncertem. Když kapela oznámila, že se Kocián v O2 universu objeví, okamžitě se strhla lavina reakcí. Jedni psali, že bez Martina není Lunetic. Druzí se báli, aby dorazil, nezklamal a ustál večer, který měl pro mnoho lidí skoro osobní význam. V tom je celý paradox. Kocián je pro Lunetic riziko, ale riziko, kvůli kterému je kapela pořád zajímavá.
Na koncertě nechyběl ani Kato z Prago Union a jeho účast nebyla jen náhodný host do programu. Kato patří ke stejné generační mapě, k jinému žánru, k jiné poetice, ale ke stejnému času, kdy česká popkultura ještě uměla působit syrově a nedokonale. Vedle Luneticu jeho přítomnost připomněla, že devadesátky nebyly jen pop pro holky z pokojíčků, ale i rap, televizní šílenství, první velké idoly a doba, kdy se hvězdy rodily úplně jinak než dnes.
Martin Kocián nebyl hlavní magnet proto, že by ostatní nebyli důležití. Bez Jelínka, Lehkého a Škacha by žádný velký návrat v O2 universu nebyl, oni drží provoz, kontinuitu a značku, ale Martin Kocián drží mýtus, jinak by byli jen retro projekt. Slušný, funkční, dojemný, ale přece jen o patro méně vzrušující. Když se na pódiu objeví Martin, člověk najednou neřeší dokonalost tónu, přesnost kroku ani to, jestli všechno běží podle plánu. Řeší pocit, jaký má u návratů z mládí být. Trochu směšný, trochu dojemný, trochu přepálený, ale živý.
Lunetic mají hity, které přežily vlastní dobu. Mají publikum, které s nimi zestárlo, ale pořád si pamatuje texty. Mají za sebou něco, co už není jen o klučičí skupině, ale o jedné generaci, a mají Martina Kociána, kvůli kterému se o nich mluví pořád i bez koncertů. Není to nejbezpečnější článek sestavy, ale vrací jí napětí a důvod, proč člověk při pohledu na čtyři chlapy z devadesátek má pocit, že to prožívá znovu.
Fotogalerie |
10
12
12
18
10
11
