Fotky, na kterých se Scarlett v bílých krajkových šatech láskyplně chytá s Jonathanem za tvář a líbá ho přímo na rty, obletěly svět. A jak už to bývá, internet nezklamal. Jedni ten moment oslavují jako krásné gesto mezi přáteli, druzí ho okamžitě zařazují do složky „nevhodné“, protože Scarlett je přece vdaná.

Jenže co když to zkrátka nic neznamená? Co když to je prostě jen vyjádření blízkosti mezi dvěma lidmi, kteří se mají rádi? Ne jako partneři, ale jako parťáci. Jonathan Bailey na to reagoval jasně: „Když nemůžete políbit své přátele, co je to za život?“ A tím to v podstatě celé shrnul.

Bailey se ke své homosexuální orientaci otevřeně hlásí, a i kdyby ne, tak co? Scarlettin manžel Colin Jost stál během premiéry opodál, rozhodně nevypadal, že by mu cokoli z toho vadilo. Spíš naopak působil klidně, sebevědomě, jako někdo, kdo má vztah postavený na důvěře.

Ale někteří diváci mají potřebu věci dramatizovat. Zpochybňovat Baileyho orientaci, hledat nevěru, rozebírat, jestli je to ještě přátelství nebo už něco víc. Přitom jde jen o polibek. Možná trochu netypický, ale pořád lidský a láskyplný. A co je na tom špatného?

Oba herci mezi sebou očividně mají silné pouto. Možná právě díky tomu jejich film funguje. A možná bychom je mohli nechat si ten jeden polibek prostě užít. Bez soudů. Bez žárlivých výkřiků. Bez moralizování.

Internet je možná v šoku, ale Scarlett a Jonathan? Ti si prostě jen ukázali, že si jsou blízcí. A to někdy stačí.

Fotogalerie 5 fotografií