Seriál Případ Tanečnice slibuje napětí, dramatické zvraty a pohled do světa baletu, kde se snoubí krása s nemilosrdnou rivalitou. Kromě toho, že se jedná o detektivní příběh, který rozkrývá nejednu záhadu, nese s sebou také hlubší sdělení o vnitřních démonech a nebezpečí toxických vztahů. Hlavní postavu Sophie Kaftanové ztvárnila Sára Korbelová, která se v rozhovoru podělila o své dojmy z natáčení, přípravu na roli i to, co si diváci mohou ze seriálu odnést.

Jak jste se vůbec dostala k herectví? Bylo to vždy Vaším snem, nebo jste měla původně jiné plány?

Od malinka jsem si vždy nejraději na něco hrála, ideálně na víly, špionky nebo Piráty z Karibiku. Ale chtěla jsem být módní návrhářka, zubařka a později studovat psychologii na Cambridge. Osud mě ale poslal jinou cestou a v herectví jsem našla domov, vášeň, zapálení. Možná se budu ještě rozvíjet jinými směry, ale rozhodně bych neměnila.

Když mi bylo asi 11, hrály jsme si se sestřenicí a ta mi řekla, že bych byla fakt dobrá herečka (chodila na dramaťák do ZUŠky, tak jsem její úsudek velmi respektovala). Řekla jsem mamce, že bych to chtěla zkusit, ta mě zapsala do agentur, začala jsem chodit na castingy a dělala komparz... Ve 14 jsem pak dostala svou první epizodní roli a od té doby to už jelo.

Teď vás budeme moci vidět v seriálu Případ Tanečnice v roli tanečnice Sophie Kaftanové. Jaké to pro vás bylo ztvárnit tuto roli, která je natolik výjimečnou a zároveň komplikovanou postavou?

Sofie mě velmi bavila. Hledat balanc mezi bezstarostností a vnitřním smutkem bylo pro mě herecky moc zajímavé. Fakt jsem si to užívala. Plus hrát s tak skvělou partou, co jsme měli, to celé zocelovalo. Jsem za ně moc ráda.

Sophie je krásná, talentovaná, ale svým způsobem také manipulativní. Jak jste se připravovala na tuto kombinaci vlastností?

Nebudu lhát, porozuměla jsem jí vlastně rychle. A to pro mě bylo prioritou. Sofie neustále od něčeho utíká, snaží se najít to (nebo toho), co ji zachrání. Ale nenachází. Tak si žije ve svém světě. A hlavně jsem ji prostě hrála tak, že si Sofie dělá, co chce. A neohlíží se při tom na to, co si myslí ostatní. Což vše bohužel vychází z toho, jak je uvnitř brutálně zlomená. Pak se nedá divit, že je jí to jedno.

Scéna ze seriálu Případ tanečnice.

V seriálu hrajete oběť vraždy. Jak jste vnímala příběh a dynamiku vztahů s ostatními postavami?

Příběh mě bavil, je napínavý, nepředvídatelný. Baví mě ta temnota, která se skrývá za půvabem a jemností tanečnic. A dynamika je jasná, láska se snoubí s nenávistí a každý má svůj cíl, kterého chce dosáhnout za jakoukoliv cenu. Sofii vlastně rozumím. Být neustále obklopená tak nestálými vztahy je šílené – o to víc obdivuji, že v tom všem jako jediná zůstávala autentická.

Sophie pochází z umělecké rodiny – matka herečka, otec šéf baletu. Myslíte, že ji toto prostředí nějak ovlivnilo v jejím chování a postavení v taneční akademii?

Absolutně. Věřím, že díky rodičům měla už odmalička k vystupování blízko, a proto je tak přirozená a sebevědomá. Svojí živelností vyniká oproti spolužačkám, které jsou spíš zvyklé na přesnost a dril. Postavení v akademii to myslím neovlivnilo. Jak se v příběhu dozvídáme, otec ji několikrát vnucoval a nabízel, že ji seznámí s důležitými lidmi a dá místo první sólistky u něj v Hamburku. Sofie vše odmítla a řekla, že si chce budovat vlastní cestu. Takže postavení na akademii si vybudovala sama.

Jaké bylo pro vás natáčení scén spojených s milostným trojúhelníkem mezi postavami Sophie, jejího přítele v podání Tomase Seana Pšeničky a milence, kterého ztvárnil Prokop Zach?

V rámci možností příjemné, velmi profesionální. S oběma se už známe dlouho a společně jsme si na place ty scény „choreografovali“, takže jsme všichni věděli, co se bude dít. Určitě je u takových scén důležitá důvěra a tu jsme mezi sebou měli.

Jaké to bylo pracovat s tak talentovanou skupinou mladých herců, kteří ztvárňují postavy tanečníků? Navázali jste během natáčení nějaké zvláštní přátelství? Popřípadě prozradíte s kým nejvíce?

Bylo to boží! Celá parta se nám sešla fakt skvěle, i jsme spolu trávili čas mimo natáčení… Hlubší přátelství rozhodně vznikla, jiná se prohloubila… A s kým nejvíce? Myslím, že se všemi.

Co byste chtěla, aby si diváci ze Sophina příběhu odnesli? Myslíte, že její osud v sobě nese nějaké poselství?

Zaprvé, že je člověk nejlepší, když je sám sebou. Ale nejvíc bych si přála, aby si diváci z příběhu odnesli, že pokud jim něco nedělá dobře, neměli by v tom zůstávat, ať je drží cokoliv. A stejná krev neznamená, že si musíte nechat všechno líbit.

Jaké máte plány nebo cíle do budoucna, ať už v herecké kariéře, nebo osobním životě?

Hlavně bych chtěla být šťastná. Na podzim by měla vyjít fantasy minisérie Zrození Alchymistky, pak thriller Thankskilling Day a těším se na Zlínský filmový festival, kde budu mít větší úlohu.

Fotogalerie 9 fotografií