Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Celebrity vzpomínají na sametovou revoluci. Co 17. listopadu 1989 dělaly?

    Od sametové revoluce uplynulo již sice 30 let, každý si ale pamatuje, co dělal 17. listopadu. Nezapomněly ani známé osobnosti a některé z nich byly doslova v první linii. Co v osudný den dělal Martin Stropnický, Jan Potměšil, Ilona Svobodová či Milan Šteindler?
    Karen Mchitarjan Expres.cz
      13:40
    1/10

    Jan Potměšil

    Jan Potměšil byl během sametové revoluce velmi aktivní a právě jeho zájem o budoucnost jeho vlasti ho téměř stál život.

    Během jednoho z výjezdů po republice totiž naboural a lékaři mu dávali sedmiprocentní šanci na přežití. Z kómatu se probudil po dlouhých třech měsících a od té doby je upoutaný na invalidním vozíku.

    Jak ale strávil osudný 17. listopad?

    Jaký byl 17. listopad Jana Potměšila?

    „Odpoledne 17. listopadu jsem byl na Albertově. Věděl jsem, že bude důležité tam jít, tentokrát se uctívala památka Jana Opletala a uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939, a do toho jsem zkoušel Romea. Bizarní bylo, že aby akce mohla být povolená, musely se na ní podílet některé bolševické přípravky jako SSM a podobně, takže nejdřív měli projev oni a hned po nich někdo, kdo hovořil o svobodě projevu. Pak jsem šel ještě na Vyšehrad a po něm pospíchal na zkoušku do divadla. Do toho jsem věděl, že do Prahy na Chmelnici přijelo jedno brněnské divadlo, na které jsem se chtěl jít podívat, takže jsem se v podvečer ocitl v autobusu MHD, který jel Koněvovou ulicí nahoru. Najednou jsem spatřil, jak od památníku Jana Žižky, kde byly kasárny a garáže obrněné techniky ve službách ministerstva vnitra, vyjíždějí transportéry a vojenská bojová technika přemalovaná v policejních barvách na žluto-bílo. Okamžitě mi došlo, k čemu mají sloužit. Že je to tady. Udělal jsem v tom autobuse šílenou scénu, že se režim nerozpakuje proti svým lidem poslat těžkou techniku. Proti lidem, kteří neměli v ruce vůbec nic, možná tak kytky. Málem mě z toho trefilo, lidé v autobuse si museli myslet, že jsem se zbláznil. Byl to pro mě šok. Uklidnil jsem se a hned vyrazil zpátky do centra, ale už se blížil konec zásahu... Některé transportéry měly před sebou sítě, které dokázaly rozbalit do šíře, vznikly z nich takové drátěné zábrany, plochy, které obsáhly sedm až osm metrů. Viděl jsem pak, jak se s nimi u řeky rozjížděli proti lidem, které úplně slisovali… Přitom neměli kam uniknout, vchody na Národní třídě byly všechny zamčené. Holky brečely a utíkaly, policajti za nimi… Pak ten masakr skončil a rozhostilo se ticho. Zůstaly trosky, stopy krve, kusy svetrů, čepic. Někdo skuhral, seděl v šoku opřený o dům. Jako na bitevním poli. Bylo nám okolo dvaceti, chtěli jsme dát najevo, že se zajímáme o svou historii, přítomnost a tedy i o budoucnost, a režim nás seřezal a rozšlapal jako štěnice,“ zavzpomínal v knížce 1989 očima 30 slavných osobností Jan Potměšil s tím, že s řadou ze zasahujících v následují letech mluvil a sami mu nedokázali sdělit, proč tam byli.

    Co ty na to?

    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 13:40 neděle 15. března 2020. Anketa je uzavřena.

    • Trapas
      42
    • Cože
      33
    • Tvl
      31
    • Super
      30
    • Haha
      30
    • Sladký
      29