Libuše Švormová

Na období kolem sametové revoluce ráda vzpomíná i herečka Libuše Švormová, která byla v té době jednou z ženských hvězd Městských divadel pražských a její slovo tak mělo velkou váhu.

Libuše Švormová promluvila o svém 17. listopadu.

„Herecká stávka měla úžasnou atmosféru. Když lidé přišli do divadla a dozvěděli se, že místo představení bude beseda na aktuální témata, nejen že neodcházeli, ale naopak se dovnitř hrnuli další. Náš soubor byl v Divadle ABC a pamatuji se, jak tam lidé stáli namačkáni i po stranách hlediště, ptali se nás, co se bude dít… Na mnoho věcí jsme z naší pozice ani odpovědět nemohli, sami jsme nevěděli. Nebo padaly otázky od lidí, kteří chtěli vědět, kdo jim vrátí vilu. Říkali jsme, že tady nejde o vracení vil, ale o ideály. Lidé cítili, že už nemusejí mlčet, takže padaly různé perly. A do toho se zpívalo, třeba Ta naše písnička česká, a končilo se vždy hymnou. Většina herců ale neměla přímo politické ambice, spíš jsme propůjčovali tvář jiným, jezdili s nimi jako lákadlo ukazovat se na balkony, zatímco oni hovořili k lidem. Byla jsem takto někde s Milošem Zemanem, tenkrát pracovníkem prognostického ústavu. Bylo vidět, že už si velice pragmaticky připravoval půdu. Nám šlo o to svobodně pracovat, chtěli jsme, aby se vrátili kolegové, kteří pracovat nemohli, o to, aby nás nikdo nehonil kvůli větičkám v textech…,“ říká.