Milan Šteindler
Sametovou revoluci strávil Milan Šteindler za oceánem. Několik dní před 17. listopadem odcestoval do New Yorku, kde měl strávit týden, nakonec se tam zdržel téměř dva měsíce a procestoval kus Ameriky.
Milan Šteindler sledoval revoluci ze zámoří.
„Tam jsme se dozvěděli o revoluci a o tom, že padla vláda. Jeli jsme na sever do Lake Placid a na dálničním odpočívadle na toaletách jsem stál nad mušlí vedle nějakého Američana. A ten pán se mě zeptal, jestli jsme z Československa. Slyšel nás totiž předtím mluvit. A že prý u nás padla vláda. Šel jsem to říct Tomáši Hanákovi, Davidu Vávrovi a Tereze Kučerové a všichni jsme nad tím kroutili hlavou. Mysleli jsme si, že si nás asi spletl s nějakou zemí, kde se dělají převraty běžně. A tenhle Američan právě odjížděl, ale najednou zacouval zpátky k nám. Měl stáhnuté okýnko a v autě nahlas puštěné rádio, ve kterém zrovna Jiří Černý oznamoval, že členové ÚV KSČ dávají své funkce k dispozici. Přes to samozřejmě mluvil americký moderátor a my jsme z toho byli na větvi. Informace o zásahu na Národní třídě se k nám do té doby nedostaly, nebo ne nějak konkrétně. Věděli jsme o protestech, ale to jsme si říkali, že něco podobného proběhlo právě při Palachově týdnu nebo při výročí 21. srpna a podobně. Nebrali jsme to tak vážně. Až když jsme se to dozvěděli na odpočívadle americké dálnice,“ říká Šteindler, který se podle svých slov sice ihned pokoušel přehodit letenky, aby se do Česka dostal co nejdříve, bylo to ale bez šance.
Milan Šteindler sledoval revoluci ze zámoří.
Ačkoliv byl za oceánem, ani tam ale neseděl jen na gauči.
„Také jsme šli v New Yorku na demonstraci na podporu dění doma. Odehrála se před budovou, kde sídlilo Československé obchodní zastupitelství, a přišlo na ni hodně Poláků. Ti byli v demonstracích hodně zkušení, což se hodilo. Chodili jsme po chodníku s transparenty dokolečka, a když jsme si stoupli na silnici, policajti nás přišli striktně umravnit a prý: Starosta vám to povolil na chodníku! Ale zkušení Poláci věděli, že je důležité to dostat do medií a do televize. Tak pořád vyhlíželi, kdy přijedou nějaké kamery. Jak se kamery objevily, tak začali bouřit a skandovat. Věděli, že tohle je cesta, jak zaujmout. V New Yorku s námi demonstroval i režisér Vladimír Michálek. Přišli za námi udělat interview do televize. Ptali se mě, proč tu demonstruju. Tak jsem jim pověděl, že to je moje první veřejná protivládní demonstrace v životě, která je povolená. Z protějšího chodníku od obchodního zastupitelství si nás nějaký estébák u toho točil na video. My jsme se pak s Michálkem smáli, že když to s revolucí nedopadne, domů se dostaneme jenom tak, že přeplaveme Dunaj,“ popsal Šteindler v již zmíněné knížce.
