jít naiDNES.cz

Rozhovor s Ivanem Hlasem: Našli mi rakovinu a přišel jsem o hlas!

Ivan Hlas otevřeně promluvil o rakovině. | foto: Tilen VajtExpres.cz

Možná je to paradox, ale zpěvák Ivan Hlas (64) na několik měsíců přišel o hlas a hrozilo, že nebude nikdy mluvit. Minulé léto mu lékaři našli nádor na hlasivce. V tu chvíli stál před vážným rozhodnutím, které mělo rozhodnout o jeho dalším osudu. Legendární hitmaker, jehož hity Malagelo, Karlín nebo Na kolena provázely několik generací fanoušků, nyní o smrtelné nemoci zcela otevřeně promluvil.

Bylo nějaké riziko, že už nikdy nebudete zpívat, nebo dokonce mluvit?

To bylo. K tomu si vezměte, jak celá ta situace byla paradoxní. Já se svým jménem a povoláním přicházím o hlas.

Co jste si v té chvíli řekl?

Zač mě pánbůh trestá. Pár věcí by se určitě našlo, ale ne nijak zásadních. Ale že bych tolik hřešil?

Přemýšlel jste, co byste bez hlasu dělal?

Asi bych se snažil psát, komponovat hudbu, číst knížky. Prostě život bez hlasu.

Jak dlouho jste byl v této nejistotě?

Pět měsíců.

To je strašně dlouhá doba a…

Za tu dobu vám prolítne hlavou spoustu věcí.

Jak jste se dozvěděl o rakovině?

Najednou jsem začal mít potíže s mluvením, ale zpočátku jsem to nechal být. Pak se ale začal horšit zpěv, to už jsem šel k lékaři. Absolvoval jsem několik vyšetření a vždycky všechno v pořádku, až mě poslali k doktoru Filipovskému do Ústřední vojenské nemocnice. Ten se mi kamerkou podíval do krku a řekl: Máte rakovinu na hlasivce.

To musela být rána.

Ostrá rána. Musel se rychle rozhodnout pro způsob léčby, ale bylo tam velké riziko, že už nikdy nebudu mluvit… To s vámi zacloumá.

Ivan Hlas se zapsal do povědomí fanoušků legendárním filmovým muzikálem Šakalí...

Ivan Hlas se zapsal do povědomí fanoušků legendárním filmovým muzikálem Šakalí léta, za jehož hudbu získal Českého lva.

Co vám dali lékaři na výběr?

Byla úvaha léčit to ozařováním, ale to by taky udělalo brajgl v krku. Tak se po velké debatě rozhodlo pro variantu okamžitě vyříznout nádor a nechat tam kus zdravé hlasivky. Z odborného hlediska se teď ukazuje, že to byla správná volba. Zdravá hlasivka se pomalu přimyká k té menší a časem by se to mělo úplně srovnat.

Kdy jste si poprvé řekl, že jste z toho úplně venku?

To nejste nikdy. Teď v březnu mě čeká další vyšetření. Sice to zatím vypadá celkem dobře, ale tu jistotu prostě nemáte nikdy. Než tam půjdu, tak se budu určitě pořádně klepat.

Vy jste se léčil ve stejné nemocnici jako zesnulý producent Jiří Pomeje. Sledoval jste jeho osud?

Trochu ano. On tam byl pár měsíců přede mnou, a co jsem slyšel, měl jinou nemoc. S klasickou léčbou prý nezačal včas, místo toho se rozhodl pro alternativní léčbu.

Vy jste neuvažoval o takto jiném způsobu?

V žádném případě. Okamžitě jsem poslechl svého lékaře a souhlasil s operací. S nikým jiným jsem se neradil, a teď jsem za to vděčný.

Jak ty krušné chvíle nesla vaše žena Kateřina?

My jsme s Kačenkou spolu třicet sedm let od svatby a nikdy jsme to neměli jednoduchý. Zažili jsme velkou bídu a vychovali čtyři děti. Oporou jsme si byli vždycky, i teď, a bez ní bych se dnešních dnů nedožil, což moc dobře vím.

Ivan Hlas je autorem mnoha slavných hitů jako Na kolena, Malageo, Karlín.

Ivan Hlas je autorem mnoha slavných hitů jako Na kolena, Malagelo, Karlín.

Kdo vás ještě podržel?

Kromě manželky a celé rodiny to byla moje muzikantská parta. Olin Nejezchleba a Norbi Kovács hráli dál beze mě, co se dalo, a celý ty měsíce na mě čekali.

Mezitím jste byl doma a čekal na verdikt. Dá se vůbec v takové situaci skládat muzika?

To je právě to, co nesnáším. Když je člověk doma a válí se. Plno lidí mi říkalo: Teď jsi měl čas vytvořit nějaký velký dílo. Není to pravda. Ke skládání potřebuji ruch a okolní svět. S takovou nemocí navíc přemýšlíte o úplně jiných věcech a nápady se nehrnou.

Na co jste myslel?

Předně jsem naplno začal vnímat vnoučata. Máme tři nové přírůstky v rodině. Zjistíte, že věci kolem vás, které vám předtím přišly naprosto normální a všední, jsou najednou výjimečné a začnete si jich vážit.

Jak jste na tom teď se zpíváním?

Museli jsme s kluky z Ivan Hlas Tria upravit program tak, abych nemusel táhnout celý koncert. Ta jistota tam ještě není a hlasová nervozita pořád je.

První emoce, když jste se poprvé od nemoci postavil k mikrofonu?

Máte radost a pocity jsou sváteční. Vlastně pořád je to pro mě výjimečná chvíle, stát zase s kapelou před lidmi.

Máte v hlavě desku nebo motiv na hit?

Nějaké melodie mám, ale nepodléhám tlakům. Pravda je, že dřív jsem rád skládal pod náporem, ale teď si počkám, až to na mě dýchne.

V dubnu má vyjít vaše kniha. Půjde o memoáry?

To jsem právě nechtěl. S vydavatelem jsme se dohodli, že kniha bude jeden velký rozhovor. Poprosil jsem novinářku a kamarádku Marcelu Titzlovou, kterou znám léta a která byla u všech zásadních věcí kolem mě a Hanspaulky.

Bude v knize něco, co jste ještě neřekl v žádném rozhovoru?

Třeba jak se mi rozpadaly kapely nebo jak jsem sám rozpouštěl. O tom jsem nikdy moc nemluvil a do knihy jsem to řekl na plný pecky.

Co koncerty? Vybíráte si, kde budete hrát?

My prakticky jedeme celoroční šňůru. Výhodou našeho tria je, že bez velkých nároků můžeme hrát prakticky všude, od velkého festivalu po hospodu.

Teď je trend vyprodávat O2 arénu nebo Fórum Karlín…

Takový velký touhy už nemám. Když jsem byl mladý, chtěl jsem vyprodat Lucernu. To byla Mekka prakticky každé kapely. A to se mi párkrát povedlo.

Takže hit Karlín ve Fóru Karlín neuslyšíme?

Tak už jsem v Karlíně Karlín hrál v době, kdy tam žádná hala nebyla. Tehdy se hrálo na náměstí a taky jsem měl plno. Tyhle ambice na velký haly už nemám, možná bych do toho šel v rámci nějaké akce. Člověk by měl sám odhadnout, kam se hodí. My jsme navíc klubová kapela a mě to tak baví.

Chodí na vás mladí lidé?

Čím dál víc, takže za nás dobrý.

Znají hity Malagelo, Na kolena a další?

Bez nich to nejde.

Jak jste na tom s Facebookem a Instagramem? Protože dnes je to nezbytný nástroj propagace.

V tom mi pomáhá manželka Kateřina ve spolupráci s kamarádkou a manažerkou Zuzanou. Musíme v tom ale zabrat všichni tři.

Vás ty sociální sítě moc neberou, že?

Pro mě, který pamatuje parní lokomotivy v plné službě, je to nutný zlo. Na začátku byly sociální sítě ve svém poslání dobrým nápadem. Teď v nich ale vidím víc negativ. Především kvůli anonymitě a jak toho lidé zneužívají. Byl jsem zkrátka vychovaný jinak. Dokážu diskutovat s někým, kdo má jiný názor, ale potřebuji k tomu osobní kontakt. Faktem je, že dnes se kapela bez Facebooku neobejde. Kdybych byl mladý a vyrostl v téhle době, dělal bych to samé.

Od Šakalích let uplynulo pětadvacet let. Oslovil vás někdo s nabídkou na filmovou hudbu nebo muzikál?

Občas se ozve někdo z divadla, ale filmovou hudbu už uchopili jiní lidé. Naposledy jsem pomáhal se závěrečným songem ve filmu „U mě dobrý“ a to už je taky dávno. Sám bych do toho už nešel, už kvůli dnešním moderním technologiím. Nedávno jsem seděl s režisérem Honzou Hřebejkem a bavili jsme se o Šakalích letech. Shodli jsme se, že dnes by ten film, tak jak jej známe, nemohl vzniknout. Tenkrát bylo všechno ještě v plenkách…

Vy jste měl vrchol v roce 1994, Český lev za Šakalí léta, Anděl za zpěváka, ale pak jste se pomalu vytrácel z mainstreamu. Čím to?

Možná proto, že jsem nikdy neměl ty správné konexe. Ale takhle, jsem rád, že jsem chytil začátek devadesátých let, což byla neuvěřitelně otevřená svobodná doba, možná až moc. Mně to ale tak vyhovovalo. Pak postupně a potichu se to utahovalo a najednou jsem se zase ocitl v menšinovém žánru jako za komunistů.

Teď to zní trochu zatrpkle.

Ale já vám říkám, že mně to vyhovuje. Nestěžuji si. Nechci a neumím být pořád slavný. Raději vycouvám do ticha.

Teď vás jedno rádio uvede do síně slávy. Potěší takové ocenění stále vlasatou máničku, co má ráda ticho?

Ale jo, potěší to. Nebyl jsem šťastný, když jsem dostal Anděla za nejlepšího zpěváka. Představte si, že mi tehdy volali kamarádi zpěváci, teď je nebudu jmenovat, jestli si myslím, že jsem tady nejlepší zpěvák.

Co jste jim odpověděl?

Že si to taky nemyslím. Spíš recituju, všichni to víme, ale dala mi to Akademie. Takže takhle to bylo s tou cenou. A Češi, jak víme, umí přát.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Asi na to, že budu zase v autě na cestě na koncert. Čeká mě šňůra koncertů, jedna hostovačka s písničkářem Alešem Petrželou v pražském klubu Café V lese.

Hostujete takhle běžně?

Jen s někým, s kým mě to baví a kdo si jde sám svou cestou. A to určitě platí o Alešovi.

Ať vám to příští týden dobře dopadne u lékaře a zpívá se vám čím dál lépe.

Děkuji!

Fotogalerie

Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 11:00 5. července 2019. Anketa je uzavřena.

  • Super
    97
  • Sladký
    22
  • Cože
    21
  • Tvl
    18
  • Haha
    15
  • Trapas
    15
Komentáře