Mladý kněz komentuje pro Expres: Směle směr Mars!

Není to zrovna nejromantičtější představa o vlastní modré planetě. Suchá řeč moderních výzkumů už taková bývá. Strohá, nekompromisní, faktická. Bez balastu zbytečných slov. Často jen s čísly a grafy. Leckterá poznání pak o to více překvapují. Naše Země je prý mezi tělesy v kosmu pouhopouhým prachem. Přesto je na ní možný život. A je nám tu dobře. Užíváme si jí. Nejspíš až moc. Býváme k ní totiž bezohlední. Rádi z ní bereme a neradi dáváme.

Tenčí se náš životní prostor, ubývají suroviny, mizí voda a lesy. Naší rukou vymírají celé živočišné druhy. Kašleme na životní prostředí a měníme počasí. Limity života tu nejsou zdaleka nekonečné. Proto vědci pátrají po životě ještě jinde.

Fotogalerie

Aktuálně na Marsu. Podle čerstvé zprávy Amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír se na záhadné planetě vyskytuje voda. V tekutém skupenství ve formě extrémně slaného roztoku. Přejít do tekutého stavu prý ale může v údobí, kdy je na Marsu zaručené „teplo“ minus 23 stupňů Celsia. Na první pohled skvělá zpráva! Natěšení milovníci sci-fi hltají každý detail; věda tu vidí svoji velkou příležitost stejně, jako vizionářské vlády záchranu budoucnosti lidstva. Měli bychom ale na Marsu vůbec nějakou šanci?

Odpověď zas tolik nepřekvapí . Kvůli dramatické vzdálenosti pozoruhodné planety a omezenému množství tamní vody prý takřka žádnou. A s novými formami života je to tam prý také na štýru. Na delší výlet na Mars, natož na stěhování, to tedy zatím nevypadá. Naštěstí pro Mars.

Nevážíme si darů vlastní Země a už bychom rádi jinam. Přitom jen úchvatný vodní svět a průzkum tropických i subtropických moří kdysi skýtal fascinující podívanou na milióny úžasných organismů. Neuvěřitelných ryb, skvostných hub a majestátních, elegantních řas. Dnes z nich zbyly jen smutné podvodní hřbitovy. O moc lépe na tom není ani zemská sladká voda. Místo originálních pitných zdrojů matky přírody nacházíme často jen smrdutý a jedovatý odpad. Paradoxně likvidujeme prostředí, které nás živí. Kvůli penězům, momentálnímu byznysu. Z nafoukané nadřazenosti světu. Co se stane, až znečistíme poslední řeku? A otrávíme si i ten poslední doušek vzduchu?

Bádání po nových světech je přesto skvělé. A užitečné. Nejde-li ale ruku v ruce s naší pokorou a moudrou zkušeností věků, obrací se pokaždé proti nám. Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je Země, říkával Karel Čapek. Na Mars je nejspíš ještě příliš brzy...

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 14:12 neděle 14. února 2016. Anketa je uzavřena.

  • 181
  • 15
  • 15
  • 13
  • 13
  • 10