Do seriálu Ulice přichází jako muž, který má divákům pořádně zamotat hlavu. Radúz Mácha ztvárňuje novou postavu doktora Matouše Havelky, který se dostává do blízkosti mladé generace kolem Žofky a Adély. Jeho příchod zároveň odstartuje jednu z hlavních vztahových linek nové, dvaadvacáté sezony. Matouš je po téměř desetiletém vztahu znovu sám a teprve zjišťuje, jaké je poznávat nové lidi a vystupovat ze své komfortní zóny.

Pro samotného Radúze Máchu je přitom tahle životní situace poměrně vzdálená. Herec je se svou manželkou, bývalou sólistkou baletu Národního divadla Martou Drastíkovou, už 22 let a společně vychovávají dvě děti. Právě proto ho na jeho nové postavě baví především to, že její životní cesta se od té jeho v určitém okamžiku zásadně oddělila.

„Když jsme se bavili s dramaturgy o tom životopise Matoušově, tak když jsem potom ho hodnotil sám se sebou nebo srovnával, tak si myslím, že těch prvních deset let vztahu jsme měli stejné,“ popsal Mácha. Matouš má za sebou desetiletý vztah, po kterém se rozhodl nezaložit rodinu a děti nemít. Radúz se naopak vydal opačným směrem. „Já jsem svoji ženu požádal o ruku, vzali jsme se a máme dvě krásné děti, takže tady se ta naše cesta asi rozdělila.“

O to zajímavější pro něj podle jeho slov je představovat si, co se v Matoušovi odehrává. Muž, který byl deset let s jednou ženou, bydlel s ní a uvažoval o společné budoucnosti, se najednou ocitne sám. Navíc mezi lidmi, kteří jsou třeba o patnáct let mladší. „Mám dvě krásné, skvělé děti, které miluju. Se svou ženou jsem vlastně od střední školy, my jsme spolu letos 22 let, takže si to nedokážu představit,“ přiznal herec.

Jeho seriálová postava se ale musí vyrovnat nejen s rozchodem, ale také s novými city. Matouše totiž přitahuje výrazně mladší Žofka. Právě věkový rozdíl je jedním z témat, která nová sezona Ulice otevírá. Tvůrci slibují více romantiky a komplikované vztahy, v nichž nebude jednoduché ignorovat názory okolí.

Ani doma ale Mácha kvůli své nové seriálové lince žádné drama neřeší. Jeho manželka má totiž k hereckému prostředí velmi blízko a sama dobře ví, jak fungují intimní scény. „Moje žena je vlastně bývalá sólistka baletu tady v Národním divadle. Taky hrála Julii, měla svého Romea, kterého na jevišti líbala. A myslím si, že za ty roky, co jsme spolu, tak už na sebe nežárlíme,“ vysvětlil.

Naopak se prý manželka zajímá o to, jak jeho scény skutečně vznikají. „Ona mě spíš zkouší z textů právě těch scén a pak ji zajímá, jak tedy vypadala ta postelová scéna,“ prozradil se smíchem. Romantika před kamerou podle něj ale ve skutečnosti není zdaleka tak intimní, jak může výsledný obraz působit. „Leželi jsme pod dekou, byli jsme zakrytí po krk, a přitom tam bylo dalších 20 lidí ze štábu, takže moc intimní to bohužel nebylo.“

Do Ulice přitom Mácha nastoupil po patnácti letech v angažmá v Národním divadle. Zatímco v divadle má herec podle něj čas vytvořit si s kolegy vztah a během dlouhých zkoušek se postupně uvolnit, v denním seriálu musí být připravený mnohem rychleji. „Najednou ten obraz musíte natočit hned,“ popsal rozdíl.

Na place je přitom podle svých slov spíše introvert a chvíli mu trvá, než se mezi novými lidmi otevře. V Ulici natáčí od května a až po několika týdnech začal mít pocit, že se skutečně orientuje v celém systému. „Začínám si opravdu poznávat ty tváře, přiřazovat jména ke štábu a tak dále, a začínám si to užívat.“ Podle jeho slov ho navíc překvapilo, jak profesionálně celý tým funguje. Ulice má podle něj pověst, kterou si skutečně zaslouží. Oficiální profil seriálu potvrzuje, že Mácha je jednou z nových hlavních tváří 22. sezony.

Vedle Ulice navíc pokračuje také v práci v Národním divadle. Právě tam nyní zkouší s mladým režisérem Tomášem Loužným Tulipánovou horečku a zároveň s ním pracuje na Paní Bovaryové. Přiznává, že nejvíce ho baví role, které pro něj představují určitý druh herecké výzvy a umožňují mu potkávat se s různými typy režisérů.

Zažil ale i chvíle, kdy se mu dveře k vysněné práci zavřely. Jednou z největších ran pro něj bylo přijímací řízení na DAMU. „Já jsem se hrozně chtěl dostat tenkrát na DAMU do Prahy a ve třetím kole mě nakonec vlastně vyhodili,“ zavzpomínal. Už měl za sebou konzervatoř i hereckou zkušenost a škola tehdy podle něj dávala přednost lidem bez předchozí zkušenosti. Nakonec se dostal na JAMU a právě ta ho později přivedla až do Prahy a Národního divadla.

Dnes proto mladším kolegům radí především jedno nebrat odmítnutí jako důkaz vlastního selhání. „Když jdete na nějaké kamerovky, tak to není o tom, že jste třeba špatný, ale že se jim tam opravdu třeba typově nehodíte, nebo ten den pro vás nebyl pravý, byl jste třeba nervózní,“ vysvětlil. Podle něj je herecký svět do značné míry otázkou zvláštní alchymie a správného okamžiku.

A Mácha se dívá i na to, co může hereckou profesi čekat v budoucnu. Umělá inteligence podle něj může filmový průmysl zásadně proměnit. Dokáže si představit dobu, kdy velké hollywoodské hvězdy prodají svou tvář a na plac už vůbec nebudou muset chodit. Je ale přesvědčený, že živé divadlo podobný osud nepotká. „Lidi budou chtít chodit na živé, lidi se koukat do divadla,“ věří herec.

Právě divadlo podle něj může díky nástupu AI dokonce získat na významu. Doufá, že se jednou divadelní herci nebudou muset kvůli finančnímu zajištění věnovat několika dalším profesím a samotné herectví bude opět možné brát jako plnohodnotné povolání.

Fotogalerie 15 fotografií