Radek Polomík Survivor žil dlouhé roky v komunitě. V jednom domě žil po boku deseti cizích lidí, se kterými sdílel společné prostory. Výběrové řízení probíhalo v restauraci, kde se sešlo padesát zájemců, přiznal Radek v druhém dílu rozhovoru pro pořad Na gauči s Donkor.
To, aby pospolu bydlelo deset dospělých lidí, kteří se nikdy předtím neviděli, zní opravdu podivně. Zvlášť pak, když společně bydlí ženy, muži i děti. Není tak divu, že se majitelé domu, kde chtěla Radkova komunita žít báli, že se jedná o sektu.
„Kamarádka chtěla ten dům pronajmout, nenechali ji, protože si mysleli, že jsme nějaká sekta, komunita, která jim zruinuje dům. Ale já věřil, že ten dům je ten pravý, tady v Praze nebyl tak obrovský dům s bazénem a s velkou zahradou, takže jsem paní majitelce zavolal a řekl jsem jí, že budu transparentní, že jí ukážu všechno, co bude potřebovat a upřímně jí zodpovím, na co se mě zeptá,“ vysvětlil Radek, který už v komunitě nežije. Toho jsme se zeptali i na to, zda se někdy setkal s opravdu nebezpečnou komunitou, která sektu připomínala.
„Můžu zmínit případy z Ameriky, moje zkušenost byla, že se jedná o společnost, do které je přijímané velké množství lidí, kteří nejsou přijímaní venku a dokážou tu komunitu rozložit – třeba svými psychickými problémy anebo hulením,“ dodal Radek Polomík.
Jak se dostal do Ameriky? Co znamená komunitní bydlení a v čem jsou jeho výhody? Na co si dát naopak pozor? Dozvíte se ve videu.
Fotogalerie |
