„I když se krade snad všude, málokdy se to vyplácí,“ zněl podtitul detektivky, která měla upozornit na nekalé praktiky obsluhy čerpacích stanic a rozkrádání socialistického majetku. Měl to být kriminální příběh o malé i větší hospodářské kriminalitě.
„Nový zaměstnanec, který nastupuje k benzínovému čerpadlu, záhy obdrží rady starších a zkušenějších, jak snadno přijít k velkým penězům,“ doplnili tvůrci k snímku Pumpaři od Zlaté podkovy, který se natáčel mimo jiné na čerpací stanici na Strakonické ulici v Malé Chuchli v Praze. (Ta na místě stojí dodnes, pochopitelně s jiným majitelem a samozřejmě i obchodními praktikami, které nejsou v rozporu se zákonem, pozn. red.)
Partu podnikavců tvořil vedoucí Vávra (Josef Vinklář), bývalý stavební inženýr Stejskal (Miroslav Moravec), samolibý podvodníček Karafa v podání Jiřího Krampola a starší pán před důchodem Dvořák (Václav Lohniský), který jako jediný nechtěl mít s nekalými kšefty nic společného.
V kriminální filmu Pumpaři od Zlaté podkovy zazářil i Jiří Bartoška.
Do této party přichází nový zaměstnanec Zdeněk Černý, kterého si zahrál Jiří Bartoška. „Je zvídavý a rychle se zapracovává. Pochopí i systém dělení zisku. Ve Vávrovi a ostatních záhy vzbudí důvěru, avšak brzy začne prosazovat své právo na rovný díl ze zisku,“ poodhalí děj popis v televizním programu.
Už tehdy byl Bartoška náruživý kuřák, a tak si vymínil, aby se své vášni mohl oddávat i v areálu čerpací stanice. Jako by nestačil zlozvyk sám o sobě, pokoušel život i tím, že neměl kaskadéra a jako neohrožený Jean-Paul Belmondo absolvoval odvážné kousky sám.
V kriminální filmu Pumpaři od Zlaté podkovy si tvůrci posvítili na hospodářskou kriminalitu podrývající socialismus.
Právě z Pumpařů pochází hláška „Karate je svinstvo“, kterou pronese Krampol ve scéně, kdy lakomému taxikáři kolenem promáčkne kapotu.
Tehdejší ředitel Benziny podal proti natáčení a obsahu filmu stížnost. Zdaleka ne všichni pumpaři byli podle něj podvodníci a snímek je automaticky měl stavět do špatného světla všechny. Problém byl v tom, že se o praktikách čerpadlářů před rokem 1989 vyprávěly hotové legendy a často na nich bylo více než jen zrnko, respektive kapka pravdy.
V kriminální filmu Pumpaři od Zlaté podkovy zazářili i Josef Vinklář a Jiří Krampol.
Pošramocenou pověst nezachránila ani sametová revoluce a nástup kapitalismu, který si mnozí našinci vyložili po svém. Některé praktiky zmizely, jiné naopak přibyly.
Poměrně obšírnou kapitolou je (ne)kvalita pohonných hmot, které nepoctiví prodejci ve snaze vydělat „ředili“ levnějšími a často i motor poškozujícími substancemi. Časté kontroly i volný trh a s ním i příchod nadnárodních firem naštěstí šejdíře u pump poměrně výrazně eliminovaly.
To však neznamená, že si v rámci zhojení se po covidu-19 a hubených letech nechtějí čerpací stanice spravit chuť tím, že marže u pohonných hmot vyletí ještě dříve než ceny na burze...
Fotogalerie |
