„Bylo strašně bolestivé uvědomovat si, že to může být naposledy. Člověk se snaží být vtipný, když tam jede, vymýšlí, co mu poví, jak ho rozesměje. A někde vzadu sedí obrovský strach, že až vyjde z pokoje, už se tam nikdy nevrátí. Na to se nedá zvyknout,“ říká.
Zároveň dodává, že Patrikova nemoc zvláštně spojila lidi, kteří by se v běžném provozu už možná ani nepotkali. „Když to trochu odlehčím, jeho pokoj se stal takovým srazem neuvěřitelných přátel a neuvěřitelných příběhů. Seděli tam lidi, kteří se znají od devadesátých let, muzikanti, moderátoři, kuchaři, kolegové z různých rádií. Kdybyste si to vymysleli do filmu, řeknou, že přeháníte.“
Leoš Mareš při návštěvě nemocnice u Patrika Hezuckého
Monika Marešová (3. prosince 2025)
V benešovské nemocnici se u Patrikova lůžka střídali Matěj Ruppert, Miloš Pokorný, Libor Bouček, Zdeněk Pohlreich a další. Každý přinesl kus starého světa, který měl Patrik rád. Historky z klubů, historky z rádia, historky z časů, kdy hlavní starost byla, jestli se druhý den vůbec probudí do Ranní show. Všichni věděli, že jsou tam na návštěvě u kamaráda, který možná odchází, ale snažili se, aby to v tu chvíli nevypadalo jako rozloučení.
Nejvíc pozornosti logicky poutal Leoš Mareš. Parťák z rádia, druhá půlka dvojice, bez které si posluchači ranní vysílání neuměli představit. „Leoš ukázal obrovskou sílu přátelství a kolegiality. Byl s ním až do konce. Seděl u něj ve dne v noci, rušil kšefty, nespal, jen proto, aby Patrik nikdy nebyl sám. To není nic proti nikomu, ale tohle by každý nedal,“ říká kamarád.
V jednu chvíli dorazil do rádia jen vzkaz, že Mareš zůstává v nemocnici. Kolegové posluchačům pustili víc muziky a míň mluvili. V Benešově mezitím pokračoval jiný program. Tichý pokoj, přístroje a u postele člověk, který se odmítl zvednout a odejít domů, dokud jeho kamarád dýchá.
Miloš Pokorný před nemocnicí nese v ruce sklenici a zamyšleně kráčí k oddělení, kde leží Patrik. (3. prosince 2025)
Kratinova dcera Dominika a kamarád Leoše Mareše Ondřej
Vedle Leoše a dalších přátel ale stála jedna postava, která tenhle maraton držela pohromadě. Nikola Hezucká. Manželka, máma malého Olivera a žena, která si se životem prošla svoje ještě dávno předtím, než nemoc skolila jejího muže.
„To, co dokázala, se nedá ani popsat slovy. Vždycky myslela i na nás, na jeho přátele. Byla s námi v permanentním kontaktu, psala, volala, ptala se, kdo kdy přijede. Chovala se naprosto skvěle. Dokázala maskovat ten strašný strach z toho, co přijde, nedat nic najevo a přitom se starat o malého kluka,“ říká kamarád.
Podle jeho svědectví byla právě Nikola ta, která obvolávala Matěje Rupperta, Miloše Pokorného, Libora Boučka nebo Zdeňka Pohlreicha a další, aby se domluvili a za Patrikem přijeli. Ne jako delegace na rozloučení, ale jako parta lidí, která mu přijde připomenout, co všechno spolu zažili.
„Starala se o to, aby to pro něj bylo co nejpříjemnější. Hlídala, abychom ho neunavili, aby to zvládl. Když jsme tam seděli, lítala pro kafe, pro vodu, pro nějakou svačinu, ptala se sester, co může a co ne. Neskutečná obětavost,“ dodává.
Ve chvílích, kdy zrovna nikdo z přátel v pokoji nebyl, se Nikola starala o to, aby běžel normální život jejich synka. Každý den školka, každý den cesta do Benešova, každý den stejné martyrium s parkováním u nemocnice, které zná každý, kdo tam někdy jel navštívit svoje blízké. A pak celá noc u Patrikovy postele, ruka v ruce, tiché otázky, na které nikdo neumí odpovědět.
Pro lidi zvenku to byl příběh oblíbeného moderátora, který onemocněl a zemřel. Pro ty, kteří chodili do pokoje v Benešově, to byla lekce z přátelství, lásky a síly, kterou v sobě člověk najde až ve chvíli, kdy musí. Věděli, že prognóza je špatná. Přesto pokaždé doufali, že tenhle den ještě nebude ten poslední.
Fotogalerie |
12
6
34
4
10
13
