Gabriela Soukalová se na svých sociálních sítích rozhodla otevřít téma rodičovství a výchovy dětí, přičemž jako důkaz použila vlastní dětství. Ukazuje na něm, že pomalejší start, ať už s mluvením, chozením, nebo sportem, vůbec nic neznamená. Ostatní rodiče důrazně varovala před tím, aby se nechali strhnout do nesmyslného závodu, který dnes na hřištích i na internetu probíhá.
Sama podle svých slov platila v šesti letech za outsidera, který na kole neustále zaostával za vrstevníky. Okolí tehdy jejímu sportovnímu talentu, s výjimkou vlastních rodičů, nevěřilo ani za mák. O patnáct let později se ale karta dokonale obrátila. Právě cyklistika, která pro ni byla vždy největším strašákem, se v dospělosti stala klíčovým pilířem její drsné biatlonové přípravy.
Tento příliš brzký tlak na dokonalost ale v jejím životě zanechal hluboké rány. Soukalová se v minulosti přiznala k tomu, že dlouhé roky bojovala s bulimií. Ta u ní propukla právě v důsledku extrémních nároků na vzhled a váhu v dospívání, kdy byla pod neustálým drobnohledem trenérů i okolí.
Tímto přiznáním Soukalová připomněla, že v dnešní uspěchané době se často zapomíná na to, že rychlost, s jakou dítě v raném věku naskočí na určitou dovednost, neurčuje jeho budoucí úspěch. Přesto jsou dnešní rodiče pod neustálým tlakem tabulek a pomyslných standardů, které z dětství dělají pouze neúprosný závod s časem.
Gabriela svým příběhem chtěla ukázat, že snaha uměle urychlit vývoj dítěte jen proto, aby „drželo krok“, může radost z pohybu a učení spíše udusit. Její vzkaz rodičům je proto jasný: netlačte na pilu. Klid, bezpečné zázemí a možnost dozrát vlastním tempem jsou pro budoucí úspěch i psychické zdraví dítěte to nejcennější. A co na to diskutující?
Každé dítě má své tempo. Nenechte se jako rodiče vtáhnout do závodu, kdo z našich dětí bude umět něco jako první. Vše se děje v pravý okamžik Dejme jim čas, klid a naší podporu♥️ Věřím, že je to to nejlepší, co můžeme pro naše děti udělat
Když jsem byla malá, naučila jsem se jezdit na kole bez koleček jako poslední ze všech dětí u nás v ulici. Bylo mi cca 6 let. Nejspíš by tehdy asi nikdo kromě mých rodičů nevěřil, že můžu mít nějaký sportovní talent a už vůbec, že budu jednou startovat na olympiádách. Nakonec bylo kolo moje nejsilnější disciplína v rámci přípravy v biatlonu a nemám absolutně pocit, že by mě pomalejší start později nějak limitoval
Jak to vidíte vy ??
#zivot #děti #aktivity #rozvoj #klid
Boj proti tabulkám a odejmutí viny z rodičů
Dost velká skupina lidí v komentářích vyjádřila obrovskou úlevu. Rodiče se hromadně začali svěřovat s tím, jak těžké je ohledně výchovy dětí čelit tlaku okolí. Začali psát vlastní příběhy o tom, jak jejich děti začaly chodit či jezdit na kole „pozdě“, a přesto z nich vyrostli šikovní a inteligentní lidé.
Někteří také ocenili, že Soukalová jako známá osobnost tímto pomáhá z matek odejmout vinu za to, že jejich dítě nesplňuje tabulkové požadavky. Zazněly dokonce i názory, že největším jedem ve výchově je, když si rodiče skrze děti kompenzují své vlastní životní neúspěchy či ambice.
„Moje dítě bylo nejlepší ve čtení, a přesto Nobelovu cenu nedostane. Později kvůli psychice a matematice nezvládalo gymnázium a vyučilo se řemeslu. Každý jsme jiný a někteří rodiče zapomínají, jak normálně průměrní byli sami,“ komentuje jeden z diskutujících.
Odvádění pozornosti a nová „psycholožka“
Jak se jedná o takto ožehavé téma, boj v komentářích nebývá příliš smířlivý. Platí to i zde. Kritici Soukalové především vyčítají, že se vyjadřuje k tématům, která jí nepřísluší. Objevily se narážky na to, že Gabriela po moderování, zpěvu a sportu teď fušuje do dětské psychologie a že „chytračit“ na internetu umí každý. Další zase její příspěvek označili jen za pouhou snahu o mediální pozornost před blížícím se porodem.
Tento názorový střet jde ale ještě hlouběji. Odpůrci volnějšího stylu výchovy upozorňují na zajímavý paradox. Sama Soukalová dosáhla na sportovní vrchol díky velmi přísnému režimu a drilu, který po ní vyžadovala její matka, držitelka stříbrné medaile z olympijských her v Sarajevu z roku 1984.
Suma sumárum, najít zdravou rovnováhu mezi osobními tužbami dítěte, řádem, pravidly a jeho psychickou pohodou zůstává jedním z největších oříšků rodičovství, a zřejmě to tak i ještě dlouho zůstane. Přeci jen, jak praví klasik, co člověk, to originál.
Fotogalerie |
12
7
9
9
12
16
5
