Karel Effa se narodil roku 1922 v Praze. Nebyl počat v manželském svazku, tudíž prožíval velmi těžké dětství. Sám celý život tvrdil, že byl nechtěné dítě a během dospívání to velmi intenzivně pociťoval.
Nerad o tom hovořil, ale když jeho maminka zjistila, že je v jiném stavu, chtěla se ho zbavit. Protože by přišla o práci i o obživu, nezbylo jí než Karla po porodu odložit k náhradní rodině do Březových Hor u Příbrami, kam ho jezdila navštěvovat, aniž by tušil, že jde o jeho biologickou matku.
„Dojížděla k nim krásná paní, která ho hladila, nosila mu dárky a jednoho dne přijela a řekla mu: Já jsem tvoje maminka a pojedeš se mnou do Prahy. V Karlovi propukl nepopsatelný zmatek,“ vzpomíná na hercovo vyprávění Ludmila Molínová a dodává: „Celý život pak říkal, že má maminky dvě.“
Ludmila Molínová znala Karlův příběh.
Než odjel do Prahy, měl si dokonce v panice do škvíry mezi kameny poblíž jeho domu schovat míček a jako malý chlapec si slíbit, že se jednou vrátí a znovu ho najde.
V Praze se mu dle očekávání příliš nelíbilo. Jezdil proto často zpět.
V Princezně se zlatou hvězdou si Effa zahrál pobočníka krále Kazisvěta.
Za 2. světové války sloužil ve vládním protektorátním vojsku v Itálii, odkud přeběhl k Američanům. Jako mnoho dalších zažil na vlastní kůži smrt kamaráda. Válečné období ho nadosmrti poznamenalo. Do Československa se vrátil až při osvobození v roce 1945.
Válka pro něj však měla hlubší smysl. V armádě hrával na kytaru, na trombon a všechny ostatní bavil svým herectvím a lidovým smyslem pro humor. Po nocích například parodoval Hitlera. To mu vydrželo i po válce. Stal se z něj díky tomu velký pan herec. Poté, co opustil armádní umělecký soubor, putoval z divadla do divadla.
Karel EffaDiváci znají Karla Effu z mnoha filmů, jeho role však bývaly zpravidla malé, nepodstatné. Herec jim přesto dokázal dát díky svému nadšení charakter a půvab. Zahrál si například po boku Karla Fialy Pancho Kida ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera, objevil se jako pobočník krále Kazisvěta v pohádce Princezna se zlatou hvězdou a zahrál si také jednoho ze zapamatovatelných vojáků ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně. Rolí bylo nespočet, žádnou se mu však nepodařilo přes jeho snahu zapsat do dějin. Přesto si zaslouží obdiv a pozornost. |
Jako herec se zapsal svým nekompromisním lpěním na textu, který mu byl zákonem. Kdykoliv se od něj někdo jen lehce odchýlil, Effa nedokázal spontánně reagovat. Z duše nerad improvizoval. Byl perfekcionista, který chodil na plac a jeviště vždy dokonale připraven.
Komunistická šikana
Ve druhé polovině 20. století však zažil kvůli komunismu propad. Jelikož se Effa coby zarytý vlastenec nebál říci nahlas svůj názor, vysmíval se Rusům a neváhal svým břitkým humorem dehonestovat třeba i samotného Stalina, dostal postupem času od komunistů stopku.
Období bez práce jen těžko snášel. V dopise herecké kolegyni Ludmile Molínové dokonce napsal: „Celá ta dlouhá léta jsem byl v deset dopoledne na zkoušce – a najednou jsem místo toho koukal do zdi. Přiznám se, že jsem tenkrát přemýšlel i o tom nejhorším.“
Svůj komediální um začal Effa rozvíjet v americké armádě za druhé světové války.
V roce 1979 však přišla spása. Dostal nabídku stát se členem souboru divadla Semafor. To ho postavilo zpátky na nohy. Cítil pýchu a zároveň velký vděk. Znovu začal žít.
Nenaplněná touha po velké roli
Celý život toužil po velkých filmových rolích. Dostávalo se mu však pouze nabídek hrát epizodní či vedlejší postavy. V takovém případě chtěl Karel to, aby zahrála tato postava důležitou roli alespoň v nějakém dějovém zlomu. Do konce života svou vysněnou roli nedostal.
Zemřel po těžké a dlouhé nemoci 11. června 1993. Poslední roli sehrál v seriálu Arabela se vrací, kde ho již diváci nepoznávali.
V Arabele už na Effovi bylo vidět, že není ve formě. Několik měsíců po natáčení zemřel.
Karel Effa je často veřejností a médii označován jako nejošklivější komik českého filmu, Ladislav Županič však dokázal jeho charakter vystihnout: „Jak mu ten Pán Bůh v obličeji moc nepomohl, tak o to měl větší a krásnější dušičku.“
Fotogalerie |
