Na zahájení byli přítomni také herečtí manželé Zlata Adamovská (65) a Petr Štěpánek (76), kteří dělali Hawassovi doprovod před otevřením pro veřejnost a mohli si prohlédnout rozsáhlou výstavu nejrůznějších artefaktů od předmětů běžné potřeby až po Tutanchamonův kočár, trůn či jeho slavnou masku.
„Zrovna jsme se z Egypta vrátili,“ říkají manželé v rozhovoru. „Nebyli jsme u moře, nebyli jsme na válecí dovolené, byli jsme na poznávacím zájezdu, jeli jsme lodí po Nilu z Luxoru do Karnaku a až do Asuánu a bylo to nádhera,“ pochvalují si.
Samotný Zahi Hawass v rozhovoru pro Expres přiznal, že jsme moment od objevení hrobky Kleopatry a královny Nefertiti a Petr Štěpánek v tom tak vidí jedinečnou událost.
„Já bych chtěl být u toho, když něco objeví, protože to musí být něco nevídaného, když vidíte všude jenom písek a najednou se objeví první schod, to musí být taková euforie,“ zamýšlí se.
Zlatka souhlasí a oba v nadsázce dodávají, že by je to bavilo jako druhé povolání a oba popisují, co se jim na výstavě zatím nejvíc líbí. Kanopy, tedy nádoby na orgánu vyjmuté během mumifikace, které jsou z alabastru a jsou podle nich skvělá řemeslná práce, samozřejmě zlatá posmrtná maska a nasimulovaná hrobka tak, jak ji před sto lety viděl Howard Carter.
„Je to poskládané tak, jak to našli, respektive jak to objevovali,“ líbí se manželům. „Líbí se nám, že nám že nám to ukazují nejen jednotlivé exponáty, ale provedou nás časově celým nálezem, to je moc pěkné,“ říkají.
Zahi Hawass už více jak dva roky bojuje za to, aby se egyptologické sbírky z celého světa vrátily do Egypta, do nového muzea v Káhiře. Spustil tím politickou debatu, kdy se k jeho požadavku přidalo Řecko a nově i Irák, který má mnoho svých sbírek v Německu.
„Pracovníci Francie nebo Anglie na tom mají také velkou zásluhu, takže já si myslím, že by měly zůstat i těm, co je objevili, ale zpřístupnit je všechny veřejnosti, aby se každý mohl pokochat,“ zamýšlí se Adamovská.
„Já bych to vrátil, aby se to scelilo. V Anglii, mají tohle, ve Francii, tohle v Německu tohle a v Egyptě nezůstalo nic. Dnešní kopie, což jsou i tady, se dají udělat naprosto dokonale, ale já si ani nedovedu představit, jak by to muzeum muselo být velké,“ dodává Štěpánek.
A oba se pobaveně shodují: „Chodit tam čtyři dny nebo týden po jednom muzeu by nebavilo nikoho.“
Fotogalerie |
