Zatímco Aneta Vignerová nebyla na představení nového kosmetického produktu žádným překvapením, Petr Kolečko docela ano. Je jasné, že si tam nepřišel zkoušet nové sérum na oči, a v podstatě šel doprovodit svou ženu, ale zase oceňujeme, že vydržel až do konce.

„Teď jsme natočili seriál Oddíl B pro Oneplay s Honzou Prušinovským a je to takový malebný seriál z prostředí vězení. Dá se tam naučit třeba, co všechno se dá pronést kontrolou v konečníku, jak vyrobit z ramínka a struny na kytaru funkční kuši a podobně, takže vlastně dobré je to v tom, že vzhledem k tomu, jak funguje naše justice, každému z nás hrozí, že se může kdykoliv dostat kvůli nějakým pokutám nebo nějakému pokusu podnikat či nějaké blbé situaci do vězení,“ říká Kolečko pobaveně.

„Lidi se naučí, jak v těch situacích ve vězení reagovat. Máme tam hodně silný romský hlas, což si myslím, že se lidem bude líbit, protože jak víme ze všech analýz, český divák touží po tom, mít na obrazovce co nejvíce Romů, to jsme se snažili vyslyšet. Takže si myslím, že to určitě bude gigantický úspěch a že nikdo nebude chtít ani vidět nic jiného, a dokonce se lidi třeba budou do vězení potom těšit,“ dodává se svým ironickým smyslem pro humor.

Byl inspirací například i Pavel Novotný?

„Nebyl, ale samozřejmě jsem to sledoval. Já nemám žádnou tendenci mu nefandit, může se to stát každému, ale nevím, jestli tímto způsobem. Ale já taky občas nechám protáhnout platbu nějaké pokuty, takže si opravdu myslím, že to může stát komukoliv kdykoliv,“ říká.

Kolečko říká, že od seriálu Most! si utvořil silnější pouto s romskými herci, kteří v seriálu hráli a nebudou chybět ani zde.

Radši nemám sítě, protože...

„Inspirací byla hlavně parta okolo Zdeňka Godly, který přinesl námět už asi před dvěma lety, hraje tam tedy Zdeněk Godla a Julek Oračko, to je naše velká hvězda, kterou bych si troufal říct, že jsme objevili už v seriálu Most!“ vysvětluje.

Zrovna pro jeho typ humoru jsou jako dělané volby, přemýšlel například že by z letošních parlamentek a následného dění udělal komediální seriál?

„To by spíš byl dramatický seriál,“ usmívá se, „ale nějak to dopadlo, tak to respektujme. Já si myslím, že to bylo napínavé a nemůžeme ignorovat, jak volí naši spoluobčané, ale i tak je tam hodně vtipných situací.“

Petr Kolečko je pyšný na manželku Vignerovou. Bude z ní dobrá herečka!

Petr Kolečko

Je a tím narážíme vyloženě na Filipa Turka a jeho poslední eskapády, což je téma jako přímo dělané pro něj.

„To mi asi nepřísluší komentovat, každý má svoje libůstky a já nemám sociální sítě. Tím to nechci nějak obhajovat, ale také si dokážu představit, že kdybych se třeba hodně nalil a sednul si za počítač a měl sociální sítě... No a proto já je kvůli tomu nemám, abych tam nepsal nalitej nějaké nesmysly,“ směje se. „Já jsem hodně na antirasistické straně barikády, takže tohle asi každý chápe, že je mi velmi vzdálená nějaká xenofobní myšlenka.“

Kdo chce psát, musí zahodit svoje ego

Petr Kolečko sice skromně vrtí hlavou, že ne, ale pravda je, že když se řekne scenárista, většině lidí se jako první vybaví jeho jméno. Jenže umět psát a mít talent je jedna věc a pak je tu ta druhá, a to moment, kdy vám někdo do vašeho textu „sáhne“, což bolí.

„Myslím, že důležité je umět naslouchat oponentuře, to znamená dramaturgům a producentům. Já jsem začal mít větší úspěchy až poté, co jsem byl schopen reagovat na poznámky a nebýt sebestředný, naštvaný, uražený. Když mi někdo řekl, že tohle musím přepsat, a vrátí mi to třikrát čtyřikrát, na to si člověk musí zvyknout. A taky na to, že na rozdíl od psaní knížek je tohle do velké míry týmová profese, takže člověk musí umět zahodit v pravý moment svoje ego. A až když jsem se to naučil, teprve potom jsem měl schopnost v branži fungovat, takže to bych doporučil všem lidem. Ať se lidi nehroutí z oponentury, ať se snaží vždycky si z toho vzít konstruktivní kritiku, a pak to půjde,“ vzkazuje všem, kdo by se rádi vydali na stejnou profesní dráhu nebo cítí, že by tam mohli se svým talentem k psaní najít svoje místo.

K tomu se váže samozřejmě disciplína psaní do šuplíku, komu přestává stačit a kdo chce uspět, musí být k sobě pracovně poctivý. Má on sám nějaký termín, co dává sám sobě? Třeba napsat každý den deset stránek, ať se děje, co se děje?

„Když nic nenapíšu, pak mám horší pocit večer, než když něco napíšu, takže se snažím vždycky něco napsat. Jestliže je to třeba film, musím si říct, že dneska napíšu určitý počet stránek. A jakmile to je hotové, klidně sepíšu ještě trochu víc a pak jsem spokojenější. Takže režim je potřeba,“ uzavírá scenárista.

Fotogalerie 10 fotografií